1. Úvod

Someliérství

Víno vždy bylo a stále zůstává osvěžujícím prvkem kultury a životního stylu, stalo se již neoddělitelnou součástí lidské komunity. A nejen jako opojný nápoj, povznášející lidskou duši nad starosti každodenního, většinou zcela všedního života. Stále více se z něj stává prostředek sbližující lidi s určitou kulturní
a společenskou úrovní. Je tedy nejen "objektem" konzumace, ale také dalšího hledání a poznávaní. Třeba vůní a chutí, ale také geografie, životního stylu
i kultury jednotlivých lidí, regionů a zemí. Lidé dnes víno nejen pijí, ale také stále více o něm hovoří, studují ho ze všech možných úhlů. I tento přístup jim pomáhá nacházet nové přátele a s nimi, právě u vína, přicházejí i nové zážitky a poznání.

Someliér - odborník, znalec přes nápoje. Ceněná a poptávaná síla na trhu práce. Disponuje znalostmi o víně, ovládá charakteristiku jednotlivých odrůd, značek, zahraniční vína. Má informace o lihovinách, míšených nápojích a nealko sortimentu. Sestavuje nápojový lístek, vyhledává dodavatele a řídí nákup nápojů pro podnik. Provádí servis vín včetně dekantování a cílenou nabídkou směřuje hosta ke konzumaci vína. Ovládá snoubení pokrmu s vínyBiologický původ

Vinná réva patří do botanického rodu Vitis čeledi révovitých (Vitaceae). V Chile jsou všechny vinice pravokořenné a základem jejich odrůdové skladby jsou původní francouzské odrůdy, které byly do Chile dovezeny ještě před nákazou révokazem.

http://vebr.webnode.cz/o-vine/marketingova-vina/

Jak číst etiketu

Výběr kvalitního vína není o značce ani ročníku, kterým se tak rádi honosí snobové, je o něčem docela jiném. Vinaři a vinotéky nás zásobují celou řadou vín nejrůznější kvality. V základní orientaci nám, kromě doporučení obchodníka (který je, ale především obchodníkem), může a mnohdy jako jediná pomáhá etiketa. Co lze z etikety tedy vyčíst ?
Všechny etikety na vínech musí mít, dle tzv. "vinařského zákona" jednotné označení:

·     jméno výrobce nebo společnosti

·     obchodní značku vína

·     zemi původu hroznů

·     obsah láhve

·     výrobní data (rok lahvování, číslo partie a rok sklizně informaci o kvalitě vína (stolní, jakostní, odrůdové, známkové)

·     obsah alkoholu

·     použité konzervační látky

Podívejme se společně co jednotlivé body vypovídají o vínu samotném.

·     jméno výrobce nebo společnosti   Jedná se velkou o firmu nebo malovýrobce ? Je to tuzemská nebo zahraniční firma ? Mám s touto firmou zkušenosti ? Slyšel jsem o této firmě ? Pochází firma z vinařské oblasti ?
Toto jsou otázky, které by nás měli napadnout a odpovědi uspokojit.

 

·     Obchodní značka vína 

např. MARKÝZ DE BOIS DORE, CHAMPAGNE, LUDMILA, ale také Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčka atd.

·     Zemně původu hroznů 

Někteří výrobci nakupují hrozny nebo už přímo vylisovaný mošt jak u tuzemských vinařů tak i v zahraničí. Zvláště červená vína, která potřebují víc slunce se nakupují například v Moldávii, Rumunsku, Slovensku, Itálii, Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku atd. Jednak pro svoji lepší polohu druhak pro cenu. Kvalita v jednotlivých zemí je natolik různorodá, že nelze s určitostí označit tu či onu lokalitu za více či méně kvalitní. Snad by pro prvotní výběr mohl určitou roli sehrát "národní" zájem.

·     Obsah lahve 

Bývá pravidlem, že jakostní vína jsou ve skleněných lahvích o obsahu 0,7 l uzavřená překrytým, přírodním, nedrceným, nebo nově vyvinutým umělým korkem používaným především v zahraničí.
Některá kvalitní zahraniční vína mohou být i v lahvích o obsahu 1 l. Speciální vína např. ledové nebo slámové jsou zpravidla v lahvích o obsahu 0,2 l a 0,3 l.

·     Výrobní data (rok lahvování, číslo partie a rok sklizně informaci o kvalitě vína (stolní, jakostní, odrůdové, známkové)

Asi nejdůležitější soubor informací.

ROK LAHVOVÁNÍ: Jak sám název napovídá, informace o tom kdy bylo víno stočeno do láhve a jak dlouho v ní zrálo

ČÍSLO PARTIE: číslo vyrobené partie nám pomůže v případě, že nám víno chutnalo pokusit u prodejce najít víno stejného čísla s velkou jistotou, že bude mít stejnou kvalitu.

ROK SKLIZNĚ: víno stejné odrůdy, od stejného výrobce, různých ročníků bude mít rozdílnou kvalitu, chuť, barvu, kyselinku, obsah cukru atd. To je zapříčiněno hlavně rozdílným počasím v jednotlivých letech. Vybíráme proto vína ročníků kdy bylo pro víno příhodné počasí. Pro Moravská a Česká vína to jsou zejména ročníky 1990, 1991, 1992, 1993, 1997, 2000.

2. Rozdělení vín :

http://www.wineofczechrepublic.cz/4-1-rozdeleni-vin-cz.html

http://vebr.webnode.cz/o-vine/kategorizace-vin/

 

 

3. Výroba vína :

http://www.wineofczechrepublic.cz/4-2-vyroba-vina-cz.html

 

4. Degustace a skladování vína

http://www.wineofczechrepublic.cz/4-3-ochutnavani-a-uchovani-vina-cz.html

 

 aromatizovaná vína  -  vermuty ( vermouth )
Základem těchto vín je révové víno, k němuž se přidává různé koření, vinný destilát nebo etanol a sladí se řepným cukrem nebo různě zpracovaným hroznovým moštem. Koření se přidává do vermutů dvěma způsoby. Směs drceného koření se nasype do plátěného sáčku, který se vloží do sudu s vínem. Po 5 - 6 dnech se sáček vyjme, koření se šetrně vylisuje a vylisovaná tekutina se přidá do vína. Druhý způsob spočívá v maceraci koření v 90 % alkoholu. Směs koření s alkoholem se na vodní lázní zahřeje asi na 50 - 55?C asi na půl hodiny. Po této době pokračuje macerace za běžné teploty asi týden. Lihový extrakt se potom smísí s vínem. Směs koření je tajemstvím každého výrobce. Ve směsi bývá pelyněk, zeměžluč, hřebíček, skořice, koriandr, fenykl, kořen angeliky, puškvorce a hořce, muškátový oříšek, listy máty, citrónová a pomerančová kůra, bezový květ, fialkový a galgánový kořen, rozmarýn a řada další bylin.

K slazení vermutu se buď používá mistela (hroznová šťáva fortifikovaná vinným destilátem, aby nemohla prokvasit - té se používá např. u francouzského vermutu St.Rafael), nebo zahuštěná hroznová šťáva. U převážné většiny vermutů se k doslazování používá přímo řepný nebo třtinový cukr. Vermuty je dovoleno přibarvovat. K tomu se používá buď kulér (barvivo vyrobené z karamelisovaného cukru) nebo u vermutů typu „bitter“ potravinářské barvivo. Existuje několik základních typů vermutů - bianco, rosso, bitter, dry a některé speciální jako Americano nebo China. Vermuty jsou vesměs plněny do litrových lahví s uzávěrem typu Alkork a jsou určeny k přímé spotřebě, nepočítá se u nich s delším ležení na lahvi. 

 šumivá vína

Ať již je to hezká legenda o mnichu Dóm Pérignonovi či důkazy o jeho objevení v Anglii, reklama nebo vysoká cena, je jisté, že světlo světa spatřilo výjimečné, lahodné víno s dlouhotrvajícím proudem jemných bublinek, s bohatou chutí a vůní, bez kterého se neobejde žádná větší oslava ani lepší restaurace.

Jestliže si vinaři ve Francii i jinde na světě zakládají na vínech z přesně definovaného území, v oblasti Champagne je to úplně obráceně – vína jsou zde směsí z různých ročníků, území, z různých odrůd i doby sklizně. K výrobě se používají pouze tři povolené odrůdy – Pinot Meunier, Pinot Noir a jediná bílá odrůda Chardonnay. Pomocí Méthode Traditionnelle (dříve se používalo názvu Méthode Champenoise), což je název procesu druhotného kvašení v láhvi, zde vznikají vína různých typů a kategorií.

Běžné šampaňské bez udání ročníku zraje v láhvi nejméně rok, jemnější ročníkové zraje o dva roky déle. Na nejvyšším stupni kvality stojí Cuvées de Prestige, vlajkové lodi jednotlivých výrobců. Žádné jiné šumivé víno mimo tuto oblast nesmí mít na etiketě vyznačen název Champagne nebo Méthode Champenoise. Jedinečnost Champagne je dána křídovým podložím, které dodává vínům nenapodobitelnou mineralitu.

Champagne se dělí na 5 základních regionů - Montagne de Remis, Côte des Blancs, Vallée de la Marne, Aube a Côte de Sézanne. V těchto regionech se nalézá 17 vesnic, jejichž poloha je klasifikována označením Grand Cru a 43 Premier Cru. Non Vintage Champagne – (bez udání ročníku) nejrozšířenější kategorie. Vína jsou určena k okamžité konzumaci a mohou být zcelována až ze sedmi posledních ročníků.

K výrobě se používají odrůdy Pinot Noir, Chardonnay, Pinot Meunier. U většiny šampaňských domů bývají použity do těchto „základních cuvée“ všechny tři povolené odrůdy. Na této kategorii si výrobci dávají velice záležet a vína mohou ohromit svou komplexností a plností.

Vintage Champagne – (ročníkové šampaňské) vyrábí se pouze v dobrých ročnících, vína mají potenciál ke zrání, odrážejí v sobě kvalitu a charakter ročníku a zpravidla obsahují pouze dvě odrůdy. Těmito jsou Pinot Noir a Chardonnay, protože Pinot Meunier není vysázen ve vinicích typu Grand Cru. Jsou použity hrozny pouze jednoho ročníku, na rozdíl od neročníkových, kde se jedná o cuvée z několika ročníků.

Champagne z jedné odrůdy - jedná se o charakteristická vína, která jsou vyrobena pouze z Chardonnay – Blanc de Blanc nebo Pinot Noir – Blanc de Noir.

Je to šumivé víno vyráběné ve Francii v oblasti Champagne. Tato oblast je zeměpisně vymezena ( pět území ležících mezi městy Remeš a Chatillon sur-Seine - Montage du Reims, údolí Marny, Cote des Blancs, Coté de Sezanne a Aube). Platí zde přísné předpisy z jakých odrůd lze šampaňské víno vyrábět a jakou technologii je nutno použít. Název je chráněný a nesmí být použit na jiná vína.

Na výrobu se mohou použít pouze tři odrůdy - bílé Chardonnay,  Pinot noir a Pinot meunier. Většinou se používá směs všech tří odrůd, ale je možné vyrábět šampaňské pouze z odrůdy Chardonnay nebo pouze z odrůdy Pinot noir, Pinot meunier nebo ze směsi obou. Na rozdíl od ostatních vinařských oblastí Francie se v Champagni používá do výsledného cuvée většinou směs vín z různých ročníků a z různých území oblasti. Nejlepší druhy šampaňského zrají až dva roky.  

Sekty jsou všechna šumivá vína vyrobená mimo oblast Champagne. Při jejich výrobě se používá mimo klasické metody (metoda champenoise) i celá řada jiných metod ( charmantova )

Podle § 6 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 299/2000 je sedm stupňů sladkosti sektů.
Brut nature (přírodně tvrdé) - obsah cukru musí být menší než 3 g/l a do expedičního likéru se nesmí přidávat žádný cukr
Extra brut (zvláště tvrdé) suché - obsah cukru je maximálně 6 g/l
Brut (tvrdé)  - obsah cukru musí být nižší než 15 g/l
Sec (suché) - obsah cukru je mezi 17 - 35 g/l
Demi-sec (polosuché) - obsah cukru je mezi 33 - 50 g/l
Doux , dolce (sladké) - obsah cukru je více než 50 g/l

Sycená vína
Jsou to vína, která se zchladí a pak sytí oxidem uhličitým. Výrobní postup je stejný jako u výroby sodovky. Oxid uhličitý se při umělém sycení ve víně váže hůře než při výrobě šumivých vín kvašením. Po otevření lahve jsou bublinky velké a perlení velmi krátké. V tuzemsku se tato vína před rokem 1989 téměř nevyráběla. Jediným výrobce byl DVZ Hodonín, který vyráběl sycené víno Hodonínská perla. Po roce 1989 se na výrobu těchto vín vrhla řada výrobců. Většinou se používala podřadná vína, která se silně osladila, aby se zakryly nedostatky v chuti. Lahve se honosně adjustovaly. Tento boom už přešel a výrobě sycených vín se věnuje jen několik výrobců. V Čechách vyrábí sycená vína České vinařství Chrámce pod značkami Lucie bílé, Kateřina růžové a Tereza červené.

Perlivá vína

Perlivá vína jsou vína, která obsahují část oxidu uhličitého, vzniklého při primárním kvašení. Obsah oxidu uhličitého je tak nízký, že lahve stačí uzavírat běžnými korkovými zátkami. Po nalití do skleničky se ve víně objevují krátký čas bublinky oxidu uhličitého, víno je velmi svěží a má kvasný buket. V Česku se podobná vína nevyrábějí, proto i vinařský zákon s těmito víny neuvažuje a pod názvem perlivá vína uvádí vína uměle sycená oxidem uhličitým. Perlivá vína se vyrábějí zejména v Itálii  ( lambrusco ), Francii a Kalifornii.

4. Přírodní vína

4.1. Vinařské oblasti

2 oblasti : Čechy  a Morava

Čechy je oblast A a zahrnuje podoblasti  Mělnickou a Litoměřickou. Morava je  zařazena jako oblast B a zahrnuje podoblasti Znojemskou, Velkopavlovickou, Mikulovskou a Slováckou.

Česká oblast není ideálním územím pro pěstování vinné révy, bývá  zde velice často chladno a sychravo. Přesto zde najdeme mnoho míst, převážně ve střední a severní části, kde se réva pěstuje. V těchto částech Čech dosahuje průměrná teplota 8 °C a ve vegetačním období okolo 15 °C. Vinice se nacházejí kolem řek Labe, Vltavy, a Berounky na jižních chráněných svazích. Vinná réva zde dává celkem dobré výnosy a jakost vín kolísá. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-2-vinarska-oblast-cechy-cz.html

• Mělnická podoblast : nachází se na soutoku Labe a Vltavy a je největší vinařskou oblastí českého regionu.Vinice jsou proti studeným severním větrům chráněny masivem Českého středohoří. Labe svými teplými výpary dodává podzimním hroznům zvláštní chuť a propůjčuje vínu zvláštní osobitý buket. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-2-1-podoblast-melnicka-cz.html
• Litoměřická podoblast : historie vinařství je zde velmi bohatá, neboť první zmínky o pěstování révy pocházejí z 11. století. Tento region je plošně velmi malý. Vinařské obce : Litoměřice, Lovosice, Michalovice, Velké Žernoseky, Žalhostice http://www.wineofczechrepublic.cz/2-2-2-podoblast-litomericka-cz.html

Moravská oblast je severní vinařskou oblastí střední Evropy. Hrozny zde zrají střídavě pod vlivem atlantického a vnitro-zemského klimatu. Vlhký a svěží vzduch proudící od atlantického oceánu zpomaluje zrání hroznů, ale přispívá k větší tvorbě aromatických a kořeněných látek. Půdní faktory jsou velice pestré a různorodé. Převážně převládají půdy kamenité, štěrkovité, písečné, ale i jílovité. Tato různorodost půd a klimatické podmínky vtiskávají moravským vínům nesmazatelný charakter, který se vyznačuje jemnými aromatickými látkami a příjemnou pitelností. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-vinarska-oblast-morava-cz.html

• Znojemská podoblast je největší vinařskou oblastí České republiky. V okolí města Znojma se nacházejí prvotřídní vinice, které se táhnou od Kraví hory na jih a jsou chráněny zalesněnými návršími od severozápadu. Vinice zvaná "Šobes" má velmi starou historii a právě z této vinice se získávají velmi kvalitní a vysoce ceněná vína. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-vinarska-oblast-morava-cz.html
• Velkopavlovicka podoblast se nachází v nižší nadmořské výšce, viniční tratě se rozprostírají na jižních a jihozápadních svazích. Oblast je chráněna před severními studenými větry a přístupná teplým jižním větrům a slunečním paprskům. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-3-podoblast-velkopavlovicka-cz.html
• Mikulovská podoblast je plochou největší vinařskou oblastí v České republice. V chráněné krajinné oblasti Pavlovských vrchů, obklopeny vinohrady leží dvě významná města s vinařskými muzei Mikulov a Valtice. Ve Valticích má své sídlo Střední vinařská škola, která byla založena v roce 1873 a která dodnes vychovává většinu vinařských odborníků. Chráněné viniční tratě Mikulovska patří mezi nejteplejší na jižní Moravě. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-2-podoblast-mikulovska-cz.html
• Slovácká podoblast patří k malým vinařským oblastem. Podloží je tvořeno zejména jíly s polohami štěrků a písků. Nejznámějším vínem oblasti je Bzenecká lipka – známkové víno z Ryzlinku rýnského. Kromě Ryzlink rýnský zde vinaři pěstují hojně Rulandské bílé, Veltlínské zelené, Svatovavřinecké a Frankovku.Zdejší krajina je charakteristická velmi členitým reliéfem a réva vinná se tu pěstuje i ve vyšších nadmořských výškách. Vína jsou proto většinou pikantnější s živými kyselinami. http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-4-podoblast-slovacka-cz.html

 

Stupně normalilzovaného moštoměru (NM) udávají kolik kilogramů cukru je ve 100 litrech moštu. Rozloha vinic se dále nesmí zvyšovat v rámci celé EU.

 

4.2. Cukernatost vína

• Suché nejvýše 4 g zbytkového cukru/litr
• Polosuché 4,1 - 12 g zbytkového cukru/litr
• Polosladké 12,1 - 45 g zbytkového cukru/litr
• Sladké minimální obsah 45 g zbytkového cukru/litr

4.3. Kategorizace vína

Přírodní vína jsou nejžádanějším sortimentem z kategorie vín. Dělíme je dle kvality do následujících kategorií: 

4.3.1. Stolní vína

• Stolní víno Jsou to révová vína odpovídající jakostním předpisům pro révová vína, zdravá harmonická, ale bez zvláštních typických znaků vín jakostních.
  Stolní víno se vyrábí z hroznů, které dosáhly nejméně 11 stupňů přírodní cukernatosti. (Hrozny s 10 stupni cukernatosti mohou být zpracovány na základě zvláštního povolení).
  Stolní víno nesmí být označováno názvem odrůdy, vinařské oblasti ani ročníkem. Stolní víno může být vyráběno též ze rmutu, moštu či vína získaného z odrůd moštových a odrůd registrovaných jako stolní - i z dovozu. je nejnižší možná kvalita. Vyrábí ze  směsi hroznů různých odrůd. Cukernatost hroznů je nižší neź 11 st. NM. Proto se doslazuje řepným cukrem. Chuť je sladší. Etiketa neobsahuje vinařskou oblast, ani název odrůdy. Prodává se pod různými názvy ( Svíce bílá, Slunce Moravy atd). Plní se do lahví o obsahu 1.litr, PET lahví nebo tetra packů. Toto víno není příliš vhodné do gastronomických podniků. Vyhledávají jej pro sladší chuť zejména starší lidé, neboť dříve na trhu byly převážně vína této kvality. Dále jej kupují nižší sociální vrstvy a notoričtí alkoholici z důvodu nižší ceny, která se pohybuje od 25,--Kč do 50 Kč za litr. 
• Zemské víno je vyrobeno z hroznů sklizených na vinici pro jakostní vína a hrozny dosáhly 14 stupňů normy moštoměru. Na rozdíl od stolního vína smí být uveden ročník, oblast  a název odrůdy. Stolní víno se může označit názvem „zemské víno“, jestli že bylo vyrobeno z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno. Zároveň nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos na vinici a pokud vinné hrozny, z nichž bylo víno vyrobeno dosáhly alespoň 14 stupňů cukernatosti.

4.3.2. Jakostní vína

Vyrábí se z hroznů moštových odrůd sklizených v jednotlivých vinařských oblastech (výroba vína, s výjimkou stáčení, proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly vinné hrozny sklizeny).
Mošt musí dosáhnout nejméně 15 stupňů přírodní cukernatosti. Jakostní víno musí byt označeno názvem vinařské oblasti, ve které bylo vyrobeno.
Odrůdové jakostní víno musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z odrůdy uvedené na obalu. Známkové jakostní víno se smí vyrábět smíšením maximálně tří odrůdových jakostních vín.
Jakostní víno lze označit dovětkem „odrůdové“ nebo „známkové“

• Známkové víno je směs několika odrůd prodávaná pod určitým názvem (bzenecká lipka, pražský sklepmistr, tři gracie, ludmila). Víno má každoročně stejnou chuť a kvalitu, neboť scelování (mísení) je prováděno, tak aby chuť byla stabilní. Tato vína bývají sladší a na našem trhu si nezískala oblibu. Čeští zákazníci dávají přednost vínům odrůdovým. Známková vína jsou oblíbená ve Francií a Španělsku, kvalita chuť však není stabilní ale mění se dle jednotlivých ročníků a umění sklepmistra ( chateuneff du pape, bojoullaiss). zejména do supermarketů. Český host nemá k těmto výrobkům však důvěru a proto se gastronomií „ cuvee“ prodávají spíše vyjímečně.
• Odrůdové vino je víno určité odrůdy. Odrůd vinné révy je na světě několik tisíc. Ve světě se však na trhu prosadilo několik desítek odrůd. Dělí se na bílé a modré odrůdy.Odrůdové víno má cukernatost 15 až 19 stupňů NM. .Je povoleno tyto vína přislazovat řepným cukrem. Toto však nelze vyčíst z viněty a tak lze předpokládat, že drtivá většina odrůdových vín je přislazena.Nicméně jedná se o nejžádanější kvalitativní skupinu na trhu. Jsou plněna do lahví o obsahu 0,75 l. ale mohou být i plněna do lahví o obsahu 1.litr. Etiketa nemusí obsahovat údaj o ročníku sklizně ale musí obsahovat název odrůdy, vinařskou oblast nebo podoblast, datum lahvování a výrobce neboli vinař. Tomuto údaji je nutno věnovat pozornost, neboť právě jméno vinaře je zárukou dobré či špatné kvality. Hosté znají zavedené a osvědčené vinaře a vyhledávají v nabídce vinoték a restaurací právě jejich vína.

4.3.3. Přívlastková vína - predikátní, s přívlastkem

• Jsou odrůdová vína nedoslazovaná řepným cukrem pocházející z vyzrálých hroznů obsahující vyšší obsah cukru.
  Vyrábí se z hroznů rmutu nebo moštu jedné moštové odrůdy révy vinné. Víno s přívlastkem musí obsahovat nejméně 85 % vína vyrobeného z odrůdy uvedené na obalu.
  Víno s přívlastkem se smí vyrábět smíšením maximálně tří odrůd révy vinné.
  Kromě síry nesmí být použito žádné chemické konzervace. Víno s přívlastkem je označováno názvem vinařské oblasti, vinařské obce a rokem sklizně hroznů.
  Víno označené přívlastkem musí být vyrobeno v oblasti, kde byly vinné hrozny sklizeny. Další podmínkou pro uvedení vína na trh je nepřekročení hektarového výnosu na vinici, na níž byly hrozny sklizenyVína s přívlastkem- predikátní : jsou odrůdová  vína vyrobena v souladu s vinařským zákonem a nejsou doslazena řepným cukrem. Vzhledem k tomu, že neexistuje v našem státě kontrola na výrobu přívlastkových vín je spotřebitel vydán na milost a nemilost vinaři, že opravdu kupuje deklarovanou kvalitu. Viněta musí obsahovat ročník sklizně, vinařkou oblast, obec a trať a další povinné údaje.Víno je určeno k archivaci po dobu až 5 let.Cena přívlastkových vín je vyšší a je dána dosaženým přívlastkem, které jsou dle obsahu cukru v moštu rozděleny takto :
• Kabinet 19 st. NM
• Pozdní sběr 21 st NM ( late harvest, spat lasse )
• Výběr z hroznů 24 st NM a výše Vyrábí se z hroznů, které dosáhly nejméně 24 stupňů přírodní cukernatosti. Většinou těžké víno s větším obsahem alkoholu, vhodné k archivaci
• Výběr z bobulí    27 st  Výběr bobulí, které dosáhly nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Vysoce aromatická vína. Hrozny, které v dlouhém teplém podzimu visí na keřích, zvolna vysychají a v bobulích zůstává pouze koncentrovaná šťáva.
• Ledové 27 st NM a výše sklízí za mrazu , kdYž teplota klesne -6 až 7°C , zpravidla v noci. Dříve než vyjde slunce, musí být celá sklizeň naplněna do lisu, po jehož stisknutí vytéká pouze koncentrovaný mošt, protože voda zůstává v hroznech zamrzlá v krystalkách ledu.

• Ledové víno je typ vína s přívlastkem, které bylo vyrobeno ze zmrzlých hroznů. Ledová vína jsou charakteristická výrazným aroma, nižším obsahem alkoholu (8–9 %) a vysokým zbytkem cukru. Obvykle se plní do malých lahví, jejichž cena však odpovídá obvykle vysoké kvalitě ledových vín, technologické náročnosti výroby a především nízké výlisnosti (pouze kolem 20 %) při zpracování zmrzlých hroznů. Nejstarší dochované záznamy o výrobě ledového vína pochází z roku 1794 z oblasti Franconia, kdy k jeho výrobě zřejmě přispěl nenadálý mráz. K většímu rozšíření výroby ledových vín došlo v průběhu 20. století, kdy se začalo vyrábět ve většině severských vinařských států. Mezi nejznámější výrobce patří zejména Německo, dále pak Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko a od roku 1983 i Kanada. V Česku se s výrobou ledových vín začalo v druhé polovině devadesátých let 20. století, mezi přívlastková vína byla oficiálně zařazena novelou vinařského zákona až v roce 2000. hrozny pro výrobu ledového vína musí být sklízeny při velmi nízké teplotě, jejíž hodnota je definována zákonem. V Česku je to minimálně –6 °C, v Německu –7 °C a v Kanadě –8 °C. Při sklizni a zpracování hroznů se musí postupovat tak, aby před vylisováním bobulí nedošlo k jejich rozmrznutí. Při lisování zůstává voda ve formě krystalků ledu uvnitř lisu, zatímco ven vytéká hustý a velmi sladký koncentrovaný mošt. Český vinařský zákon požaduje, aby tento mošt vykazoval cukernatost minimálně 27 ° NM, což nebývá problém splnit. Daní za vysokou kvalitu moštu je velmi nízká výlisnost, která se pohybuje kolem 20 %. Mošt kvasí velice pomalu a ve víně vždy zůstane vysoký zbytek cukru. Víno neprokvasí na více než 8–9 % alkoholu, má však vyšší obsah kyselin a velmi vysoký extrakt (obvykle více než 50 g/l). Ledová vína jsou plná, harmonická, sladká a velmi aromatická. Výroba ledových vín je poměrně riskantní proces, neboť je nutné hrozny ponechat na keřích až do prvních mrazů, které zajistí zmrznutí bobulí na požadovanou teplotu. Hrozny mohou být napadeny hnilobou, poškozeny zvěří nebo ptáky (zejména špačky), případně dokonce odcizeny. K výrobě ledových vín je nutné používat pozdní odrůdy, které jsou odolné proti hnilobě nebo opadávání hroznů. Nejčastěji se používá Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Chardonnay, Sauvignon nebo Veltlínské zelené.

• Slámové 27 st. NM a výše Vyrábí se z pečlivě vybraných hroznů (nejlepších a nejvyzrálejších), které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru alespoň tři měsíce. Většinou až do časného jara, kdy se celé (nedrcené) lisují. Získaný mošt musí vykazovat nejméně 27 stupňů přírodní cukernatosti. Po celou dobu dochází k odpařování vody z bobulí, v závěru jsou podobné rozinkám. Tuto vůni a chuť můžete u slámového vína také najít v celé jejich rozmanité škále. 

• Bokrytický sběr - výběr z cicéb : název přívlastkového vína vyrobeného z vybraných bobulí napadených ušlechtilou plísní nebo z přezrálých bobulí, které dosáhly cukernatosti min. 32 °NM a jejichž cukernatost byla ověřena SZPI. Takto vyzrálé bobule se díky extrémně dlouhé době zrání většinou mění na hrozinky - cibéby. Sběr musí proběhnout ručně. Bývá to víno velmi extraktivní, sladké, vzácné a proto drahé.

4.3.4.  LIkérová vína

Tradice portského sahá až do 17. století. Byli to angličtí obchodníci, kteří objevili, že opat z Lamega má víno mimořádně příjemné, hladké, nasládlé, které se liší od všech ostatních. Opat se přiznal, že víno upravil přidáním brandy. Angličané zakoupili celou zásobu a na tuto technologii potom přešli všichni vinaři. Na výrobu portského je povoleno 48 odrůd, ale šest odrůd je z nich pokládáno za nejlepší. Jsou to Touriga nacional, Tinta cao, Tempranillo (v Portugalsku nazývaná Tinta roriz), Tinta barroca, Tinta Francesa a Tinta amarela. Většina odrůd je modrých. Dříve lisování a výroba vína probíhala tradičně přímo ve vinohradech primitivním způsobem (místo lisování se hrozny šlapaly). Tato zařízení jsou nyní v provozu jen na některých vinicích jako ukázka pro turisty. Většina odrůd je modrých a vinaři se snaží získat co nejvíce barevných látek ze slupek, protože při dolihování se jejich obsah sníží. Fermentace probíhá za velmi vysokých teplot (až 32 st.C). Když víno dosáhne 6-8 % alkoholu tak se dolihuje. Portské získává svou sladkost z nezkvašených cukrů v moštu, na rozdíl od sherry, které se sladí hroznovým koncentrátem. Doba, kdy se má přidat vinný destilát se řídí obsahem cukru. Přidává se tehdy, kdy v kvasícím moštu zůstává přibližně 90 g cukru na litr. Vinný destilát (nazývaný aquardente) používaný na dolihování obsahuje 77 % alkoholu a je vyroben z vín buď z jihu Portugalska nebo z nadbytečných hroznů přímo v Douru. Portskému dodává sílu alkoholu ale nikdy vůni a chuť. Jeho cena a příděl pro každého dodavatele je přísně vázán. Na 440 litrů vína se přidává přibližně 110 litrů destilátu. Dohromady je to 550 litrů což je obsah specifického sudu Douro pipe, který se používá na převoz vína z údolí do středisek Vila Nova de Gaia. Portské přežívá zimu ve sklepích „quintas“ v produkční oblasti. V březnu až dubnu následujícího roku po sklizni se přemisťuje mladé víno do sklepů ve Vila Nove de Gaia, města ležícího vedle Porta, které je současně přístavem, odkud se portské expeduje. Do roku 1986 muselo podle zákona všechno portské dozrávat a být lahvováno ve Vila Nova de Gaia na levém břehu Doura naproti městu Porta. To už nyní neplatí, ale stejně většina portského se lahvuje v tomto místě. Ve sklepích se vína čiří, scelují a přetáčejí do sudů pro vyzrávání.  Portských vín je celá řada. Nejběžnější je
Ruby Port - má rubínově červenou barvu, primární hroznový buket a sudě byl nejméně jeden rok.
White Port - až do roku 1935 se vyrábělo pouze červené portské. Od té doby se vyrábí i bílé převážně z odrůdy Malvasia.Suchá chutnají jako fádní sherry, ale sladká jsou měkká, hebká a lahodná.
Tawny Port - dlouhodobým zráním v sudu získá portské hnědou barvu. Chuť je plná jemná s kořenitým ořechovým podtónem. Existují i laciná Tawny, která jsou směsí červeného a bílého portského.  Další druhy zrají několik let v sudech. Jsou to Jemné staré rubínové portské -
Fin Old Ruby Port - scelované víno z různých ročníků, které zraje minimálně 4 roky v sudech. Je vhodné k pití hned po zakoupení. Má hroznově kořenitý charakter mladého Ruby, ale směs hroznové chuti a alkoholu je hladší, bez ohnivé hranatosti.
Portské ročníkového charakteru -
Vintage Charakter Port - je to směs několika ročníků, starých asi 4 roky. Barva je tmavá, chuť plná a velmi komplexní. Kvalita se blíží ročníkovému portskému, ale cena je daleko nižší.
Pozdě lahvované ročníkové portské -
Late Bottled Vintage Port - LBV - je to portské z jednoho ročníku, obyčejně nedeklarovaného, které bylo před lahvováním 4 - 6 let v sudech. Je vhodné k pití hned po prodeji, ale na lahvi se může ještě 5 - 6 let zlepšovat.
Jemné staré hnědožluté portské -
Fine Old Tawny Port - víno zraje 10 - 20 let na sudě, dostává hnědožlutou barvu, hladkou, hedvábnou jemnou chuť a komplexní aroma připomínající čokoládu, rozinky, muškátový ořech a skořici.
Ročníkové portské -
Vintage Port - podle zákona se ročníkové portské musí nalahvovat do dvou let, většina se lahvuje v 18 měsících. Zrání v lahvích je mnohem reduktivnější než v sudu a proto mají vína svěžest hroznů. Barva je rubínově červená, víno má opojný buket a hroznová chuť a alkohol se dokonale spájejí a víno překypuje kořenitou vyzrálostí. K dokonalému vyzrání potřebuje minimálně 10 let, ale nejlepší kvalitu získává až po 30 letech.
Portské z jednoho majetku -
Single-quinta Port může být klasické ročníkové portské nebo jemné staré hnědožluté portské ale vždy musí víno pocházet z jedné vinice.
Uleželé portské -
Crusted Port - je to směs velmi kvalitních vín ze dvou nebo více ročníků, která byla 4 roky v sudech a pak 3 roky zrála v lahvích.Víno se nefiltruje a proto je v lahvi dosti velká usazenina. Před podáváním se víno musí dekantovat. Je to plné, bohaté tmavé víno.
Poslední je hnědožluté portské s uvedením ročníku -
Vintage-dated Tawny Port. Tato vína zrají 20 - 50 let v sudech. Mimo ročníku se uvádí i datum lahvování.  Většina starších portských vín má v lahvi různě velikou usazeninu barviva. Proto se musí před podáváním dekantovat tj. opatrně přelít do skleněné karafy. Dekantace je umění, protože se nesmí usazenina zvířit. Další atrakcí u portských vín je otvírání velmi starých ročníků. Ty mívají již dosti porušené zátky a aby se při otevírání nedostaly výdrolky korku do vína používá se speciálních kleští. Ty se v ohni rozpálí a stiskne se jimi hrdlo lahve, které praskne a víno se může dekantovat. Toto víno, které se vyrábí v jihozápadní Francii v oblasti mezi městy Cognac a La Rochele byl známo již v 16. století. Podle legendy vzniklo tak, že jeden vinař nalil omylem hroznový mošt do sudu se zbytkem cognacu a poté jej někam založil. Po několika letech sud otevřel a obsah mu velmi zachutnal. Pineau des Charentes má ve Francii statut AOC a tudíž podléhá přísným nařízením. Koňak i hroznový mošt musí pocházet z určené oblasti. Smí se používat jen tyto odrůdy - na bílé Ugni blanc, Folle Blanche, Colombard, Montils a Semillon, na růžové Cabernet franc, Cabernet Sauvignon a Merlot.  Hrozny se vylisují a do rozkvašeného moštu se přidává koňak, aby víno obsahovalo min. 18 % alkoholu. Po vykvašení musí víno zrát minimálně 1 rok v dubových sudech. Pineau blanc má nazlátlou barvu, plnou sladkou chuť s příchutí medu, ovoce a koření. Pineau rosé má světle karmínovou barvu s měděnými odlesky, nasládlou, plnou chuť s příchutí červeného ovoce a koření. Podává se jako aperitiv vychlazené na 5 - 6 stupňů C nebo k dezertům, růžové se hodí i k sýrům (kozí nebo plísňové).  

Sherry
Toto španělské víno je jedním z největších dolihovaných vín na světě. Nejvíce si oblíbili sherry Angličané a Anglie je také největším odběratelem sherry. Původně se pro výrobu používalo asi 100 odrůd révyDnes jsou povoleny jen tři - Palomino, Pedro Ximénez (často označované jen PX) a Moscatel fino.  Vyrábí se v jižním Španělsku v oblasti Jerez de la Frontera. Jsou zde ideální podmínky jak půdní tak klimatické. Jerezská půda albariza, jejíž název je odvozen od bílého povrchu, není křídová, ale je to jemný prášek organického původu, vzniklý usazováním křemitých schránek mikroskopických rozsivek v třetihorách. Jerez je region palčivého tepla a sucha. Je zde 70 deštivých dní s úhrnem srážek asi 500 mm. Půda nasaje déšť jako houba a s návratem sucha se povrch půdy vyhladí a ztvrdne a zabraňuje tak odpařování vody. Vláha ze zimních a jarních dešťů zůstane v půdě pod touto ochranou vrstvou a je k disposici révě, jejíž kořeny pronikají až do hloubky 4 metrů.Půda dává keřům právě tolik vláhy, aby úroda byla přiměřená. Vysoký obsah vápníku v půdě podporuje vyšší tvorbu kyselin v hroznech, než je jinak normální v takto horkém podnebí. Zrání hroznů podporuje horký suchý vítr levante. Tento vítr střídá vlhký atlantický vítr pontete, který umožňuje růst kvasinek Saccharomyces beticus v mikrofloře hroznů. Tyto kvasinky se poeticky nazývají Sherry flor a bez nich by nešlo sherry vyrobit. Sklizeň hroznů začíná většinou druhý týden v září. Hrozny odrůd PX a Moscatel se nechávají na slunci 10 - 21 dní. Na noc se hrozny přikrývají travou, aby byly uchráněny před rosou. Toto slunění se nazývá soleo a jeho prvořadou úlohou je zvýšit obsah cukru, zatím co obsah kyseliny jablečné a taninu se snižuje.Před lisování se odstraní třapiny a přidá se malé množství sádry, aby se vysrážely malé krystaly vinanu draselného a zvýšil obsah kyseliny vinné. Přídavek sádry se rozšířil poté, co si vinaři všimli, že ze zaprášených hroznů je lepší víno než z čistých. Hrozny se lisují na pneumatických horizontálních lisech. Kvašení probíhá u malých výrobců v malých dubových sudech, větší výrobci používají nerezové fermentační nádrže.Po kvašení, které trvá 40 - 50 dnů se víno přetočí do sudů o obsahu asi 600 l zv. botas a pak probíhá první třídění. Práce sklepmistra spočívá v tom, že posoudí každý sud a na každý z nich křídou označí, jak se podle jeho názoru bude víno vyvíjet. Existuje několik typů sherry - základní typy od nejsušších a nejlehčích až po nejsladší a nejplnější jsou Fino, Amontillado, Oloroso a Cream. Fino a Amontillado jsou ovlivněny florem, ostatní se vyvíjejí bez přítomnosti floru. Flor je šedobílá tenká povrchová vrstva pokrytá kvasinkami Saccharomyces beticus. Ty se vyskytují se v různém stadiu v každém sudu sherry, ale zda se vyvine flor, záleží na životaschopnosti kasinek a biochemických podmínkách. Flor ovlivňuje sherry tím, že absorbuje zbytkové stopy cukru, snižuje hladinu glycerinu a těkavých kyselin a značně zvyšuje množství esterů a aldehydů. Při prvním třídění se jednou čárkou označují sudy, u kterých se předpokládá vývin floru a dvěma čárkami, ty u kterých se flor pravděpodobně nevyvine.
Třemi čárkami se označuje víno drsné nebo kyselé, které se používá k destilaci. Po třídění se víno dolihuje a to vína s jednou čárkou na 15,5 % a víno s dvěma čárkami na 18,0 %. Po dobu 9 - 36 měsíců se vína ponechávají vývinu jejich vlastní cestou. V průběhu tohoto období se pravidelně třídí, aby se určil jejich konečný styl. Vývoj typů sherry je značně složitý, ale zjednodušeně můžeme říci, že ze základního fino se může vyvinout entre fino, fino, palma cortada a palma.
Palma je nejvyšší kvalita sherry fino a se stoupající úrovní může být odstupňována jako dos palmas, tres palmas a cuatro palmas.
Palma cortada je fino s vyvinutějším tělem, velmi suché, s hladkou, mandlovou chutí. Entre fino je fino nižší kvality. Fino je lehké, suché, s jemnou vůní floru. V průběhu zrání se barva fino mění na jantarovou a dostáváme Fino amontillado. Po dalších nejméně 8 letech získáme vlastní Amontillado, které má ořechovou chuť, je plné, úplně suché.  Sherry bez floru se může vyvinout v Oloroso (což znamená voňavý) a je to suché, plné, aromatické a úplně vyzrálé sherry. Nejvíce ceněné je Pala cortado. Toto víno nemůže být cílevědomě vyrobeno a pouze jeden sud z tisíce se promění ve skutečné palo cortado.Je to suché víno mezi stylem amontillado (ve vůni) a oloroso (v chuti). Když se dosáhne typ sherry, vedou se vína do směšovacích systémů zvaných solera. Systém solera spočívá v zásobě vína v sudech, rozdělené do dílů stejného objemu, ale různého stupně zrání.Poslední a nejstarší stupeň se nazývá solera, všechny mladší, jimiž se doplňuje, jsou criades (jesličky).V systému solera je často až 7 criades. Obyčejně se na lahvování bere až jedna třetina solery. To je maximum povolené v jednom roce zákonem. Množství odebrané ze solery se doplní stejným objemem z první criadery, ta se zase doleje z druhé atd. Když se vyprázdní poslední criadera z jedné třetiny, doplní se stejným množství aňada (nového vína) - to je složeno z vín klasifikovaných jako sherry z výroby příslušného roku, zrající až 36 měsíců v závislosti na stylu a hned po definitivním zatřídění. Sladká sherry se sladí zahuštěným moštem. Nejtradičnější je PX, který se po procesu soleo vylisuje a mošt se smíchá s vinným destilátem, aby výsledná směs obsahovala 10 % alkoholu.Tato směs se zazátkuje a ponechá 4 měsíce. Během té doby proběhne částečné kvašení, obsah alkoholu se zvýší asi o 1 %. Potom se obsah alkoholu zvýší na 13 % a výsledná směs má 380 g cukru na litr.
Pro levnější sherry se používá Sancocho (mošt z místního vína se mírným varem zahustí na 1/5). Podobný sladící prostředek je Arrope - temně zbarvený nealkoholický sirup se připravuje snížením objemu nezkvašeného moštu.
Jsou dva hlavní druhy sladkých sherry -
Pale cream je jemné víno světlé barvy vyrobené z fina, je nasládlé a má zjemnělou,delikátní chuť.
Rich cream (také zvaný oloroso dulce) se vyrábí na základě olorosa. Má plnou, sladkou, silnou a současně jemnou chuť, obsah alkoholu je 17,5 %.  

 Manzanilla Je to vlastně sherry vyráběné v oblasti Sanlucar de Barrameda. Jeho výroba se od tradičního fino liší tím, že sudy jsou méně plné, poměr floru na sud je větší a silněji roste a dolihování je nižší. Manzanilla fina je světlá, lehká v těle, lahodná, s výraznější vůní po floru, s mírnou hořčinkou, někdy s výrazně slanou dochutí. Tato vína jsou obvykle 100 % Palamino s obsahem alkoholu 15,5 - 17,0 %.  

Malaga
V pobřežních vinohradech severovýchodně od Jerezu se pěstují pouze dvě odrůdy - Muscatel a Pedro Ximenez. Z nich se vyrábí známe dezertní víno.  Hrozny se nechávají přezrát a navíc se ještě suší na slunci. Získaný mošt je velmi sladký. Víno se dolihuje na 18 % a podle potřeby se ještě přidává sladký sirup arrope.Většina vín se nechává zrát systémem solera. Ačkoliv se Malaga dělá také suchá (seco) nebo polosladká (abocado) naprostá většina Malagy jsou vína sladká. Existuje řada typů. Jsou to - Dulce color - tmavě zbarvená, středně plná Malaga, doladěná přidáním arrope, Lagrima se připravuje jen ze samotoku a je ze všech nejsladší, Moscatel je sladké, bohaté, středně plné víno, Old solera je nejelegantnější a vyniká celkovým charakterem. je středně plné až plné, sladké ale se suchou dochutí, Oscuro je tmavá, sladká Malaga doslazená arrope a přibarvená pomocí vino color, Pajarette je tmavší, méně sladké, ale více alkoholické a Pedro Ximenez je hladké, sladké, lahodné, plné odrůdové víno.

Marsala
Je to alkoholizované  víno z ostrova Madeira a v menší míře z blízkých ostrovů Porto Santo a Desertas.Pěstované odrůdy jsou Bual, Sercial, Malmsey a Verdelho. Vinohrady jsou na malých terasách na strmých útesech a sahají až do nadmořské výšky 900 m. Půda je zde vulkanického původu. Technologie je tradiční. Víno se po fermentaci a stočení stočení z kalů alkoholisuje vinným destilátem. Obsah alkoholu se zvýší asi o 2 %. Používá se surový vinný destilát, který má asi 70 % alkoholu. Toto víno zvané vinho claro se ukládá do estufas na 4 - 5 měsíců. Estufas jsou sklepy, kde se víno zahřívá asi na 50 stupňů C. Při tomto procesu se odpaří přibližně 15 % vína. Potom se víno, nyní zvané estufado přemisťuje do sklepů s teplotou 35 st. C do tzv. zjemňovacího prostředí a zde se znovu přidává vinný destilát na potřebné množství 18 - 22 % alkoholu. Víno se nyní nazývá generoso a je připraveno na výrobu různých typů madeiry. Původně se vína z Madeiry vozila v dřevěných sudech na lodích do Austrálie a na Dálný východ. V průběhu plavby se vína v tropech zahřála na vysokou teplotu a na další plavbě zase zchladila. Víno tím získalo zvláštní, žádoucí charakter. Vinaři na Madeiře o tom nic netušili až do doby, kde se jedna neprodaná zásilka vrátila na ostrov. Místo zdlouhavého a drahého vožení vína do tropů a zpět vymysleli speciální sklepy, kde se napodobuje teplota tropů.  

4.3.5. Ostatní vína

Bariková vína -  barique, crianza, reserva, granreserva
V posledních desetiletích se bariková vína stala na trhu módní záležitostí. Principem výroby je uložení vína v dubových sudech o obsahu 225 l. V těchto sudech víno leží určitou dobu a ze dřeva sudu získává typické aroma. Podstatou je vanilin, který se z dubového dřeva extrahuje oxidací a spolu s různými laktony dřeva a nezkvasitelnými sacharidy dává vínu charakteristickou vanilkovou příchuť. Také se ze dřeva vyluhují taniny a vína s nízkým obsahem taninu se takto obohacují. Naopak u silně taninových vín dřevo část taninů absorbuje.  Sudy se vyrábějí buď z amerického dubu (dub bílý - Quercus alba) nebo z dubů evropských (dub letní - Quercus robur nebo dub zimní - Quercus pertraea). Každý druh dubu předává vínu poněkud jiné aroma. Pokud víno leží v barikovém sudu příliš dlouho, převládne ve víně aroma dřeva a zanikne původní aroma vína.To se dost často stává u vín kalifornských, chilských a argentinských. Záleží na zkušenostech sklepmistra, aby určil dobu, po kterou musí víno v sudech ležet. Sud se může použít jen třikrát, potom jsou už aromatické látky vyčerpány a dávat víno do tohoto sudu by bylo zbytečné. Francouzi dokonce někdy na etiketách uvádějí, jaký podíl vína ležel v nových sudech.  Tato technologie je velmi náročná, jak vyšší pracností, tak ve vysokých investičních nákladech na pořízení sudů. Proto zámořští vinaři (v USA, Austrálii, Chile, Argentině, Jihoafrické republice a na Novém Zélandu) začali tento postup obcházet. V Austrálii začali zavěšovat do nerezových tanků panely z dubového dřeva a v ostatních zemích přidávají do vína dubové piliny, třísky nebo špalíky. Takto upravená vína získají také dubové aroma a za podstatně nižších nákladů než při použití barikových sudů.  Takto jsou označovány dubové sudy obsahu 225 litrů, jejichž vnitřní povrch je ožehnut ohněm. Tímto speciálním ošetřením sudu se do vína během jeho zrání dostávají látky ze dřeva, a tím se ovlivňuje žádoucím směrem charakter vína. Ve vůni je pak možno ucítit aroma po dřevu, vanilku, kávu, čokoládu, někdy až karamel a kouř. To záleží na stupni vypálení sudu. Tyto sudy je možno použít maximálně 3×.

Mešní víno

Víno vyrobené dle pravidel křesťanských církví. Není doslazeno, obsahuje přírodní cukr a je ve kvalitě přívlastkových vín.

Košer

Košer víno se vyrábí za striktního rabínského dozoru. Na jeho výrobě se musejí a smějí podílet pouze zbožní Židé. Víno nesmí přijít do styku s živočišnými produkty (bílek, želatina) a musí být osobně schválené rabínem z Izraele. Hotového košer vína se i poté nesmí dotknout jinověrec ani dokonce nezbožný, z tohoto důvodu se dle Halachy na závěr výrobního procesu víno pasterizuje.

Sur lie

víno zrající na kvasnicích (tzv. leží na kvasnicích)

Tokajské

Pro výrobu tokajských vín platí přísné předpisy a při výrobě se musí používat tradiční postupy. Základní odrůdy pro tokajská vína jsou tyto - Furmint (65 - 75 %), Lipovina (15-20 %), Muškát žlutý (do 10 %), Ryzlink vlašský a Oremus (do 10 %).  Jsou dva základní typy tokajského - Tokajské samorodné a Tokajský výběr.- azsu   Tokajské samorodné se vyrábí buď suché (száras) nebo sladké (édes). Vyrábí se z netříděných hroznů, to se značí i v názvu - jak se samo urodilo. Hrozny tedy obsahují bobule vyzrálé, ale i přezrálé, zaschlé a napadené ušlechtilou plísní. Pokud je převaha přezrálých bobulí dostaneme samorodné sladké, v klimaticky horších letech, kdy bobule dostatečně nevyzrají, pak dostáváme samorodné suché. Mošt kvasí pomalu a za nízkých teplot.  Mladé víno vyzrává v malých sudech (goncský sud - obsah 136 litrů). Víno se nedolévá, na povrchu se vytváří vrstva kvasinek, která dodává vínu typickou příchuť po vypečené chlebové kůrce. Víno má zlatožlutou barvu s hnědým nádechem, sladký typ obsahuje asi 30 - 40 g cukru na litr.  Tokajské výběry-  Tokaj azsu vyžadují přezrání bobulí, pro které je nutný dlouhý a slunný podzim, jejich zaschnutí na keřích a napadení ušlechtilou plísní Botrytis cinerea. Pokud některý rok nejsou podmínky příznivé, pak se výběry nevyrábějí, vyrábí se pouze samorodné.Tokajské výběry jsou dvou až šestiputnové, podle toho, kolik puten tohoto „těsta“ bylo přidáno k macerování na jeden goncský sud (jedna putna má 20 - 22 kg).Na „těsto“ se nalije čerstvý mošt nebo mladé víno a nechá se stát 1 - 4 dny. Poté se vylisuje a kvasí v genczkých sudech. Kvašení probíhá velmi pomalu a vína vyzrávají 5 - 8 let. Během vyzrávání dochází k oxidačním procesům, protože vína jsou záměrně udržována v neplných sudech, aby měl přístup vzdušný kyslík. Barva vína je zlatožlutohnědá, chuť výrazně nasládlá. Obsah cukru stoupá s počtem puten, dvouputnový výběr obsahuje 40 g cukru v litru, zatím co pětiputnový výběr má až 140 g cukru. Obsah alkoholu je vyšší u nízkoputnových výběrů (13-14 %), u výběrů čtyř a více putnových je nižší, protože kvasinky nejsou schopny tak vysoký obsah cukru prokvasit.Nejvíce ceněná je tokajská esence.Zaschlé bobule se ukládají do nádob a samotlakem uniká šťáva.Té je z jedné putny hroznů maximálně 1,5 litru.Tato šťáva má vysoký obsah cukru (40-60 %) proto kvasí velmi pomalu a vytváří se jen 5-6 % alkoholu. Pan Stevenson o tokajské esenci píše „byl jsem šťasten, že jsem mohl ochutnat čistou esenci ve státních sklepích v Tolcsvě. Kvasila již 13 let a dosáhla hladinu téměř 12 % alkoholu, s 640 g/l zbytkového cukru tekla jako olej, měla však neuvěřitelný buket, připomínající zrána rozvíjející se růže. Byla intenzivně sladká, čistá se silnou hroznovou chutí“. 

5. odrůdy vinné révy

Chardonnay

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=9&lang=cz

Nejvýznamnější odrůda na výrobu bílých vín.V současné době nejvíce žádaná a lukrativní odrůda a předčila rýnsky ryzlink. Vyžaduje teplé klima Je rozšířena ve všech oblastech pěstování vinné révy. Je základem bílých burgundských vín (např. Chablis je jen z odrůdy Chardonnay) a jednou ze tří odrůd na výrobu šampaňského. V posledních letech se rozšířila i u nás, ale zdaleka nedosahuje kvality jako chardonnay z jižních států Chardonnay  evropské má svěží chuť citrusovou a chardonnay zámořské je težší, sytější barvy s chutí jižního ovoce . Pro výslednou chuť Chardonnay je důležitý způsob uložení - ve starších dřevěných sudech a cisternách je svěží, lehké, při skladování v barikových sudech je plné, s typickou vůní vanilky, čerstvě opečeného chleba a másla. Při delším skladování v barikových sudech ale příliš převládá chuť a vůně dubového dřeva. S tímto nedostatkem se často setkáváme u kalifornských a chilských vín. Považuje se za francouzskou odrůdu pocházející z Burgundska i když někteří enologové tvrdí, že odrůda byla do Francie dovezena křižáky. Před révokazovou kalamitou byla považována za klon Pinot blanc a také společně s ním byla vysazována. Teprve koncem 19. století byla vysazována samostatně. Největší plochy Chardonnay jsou v Kalifornii (25 000 ha) a ve Francii (20 000 ha). V České republice je vysázena na 220 hektarech. Je velmi náročné na polohu, potřebuje jižní stráně s vápenitými půdami. Nevhodné jsou půdy hlinité a zamokřené. Odrůda se vzhledově podobá Rulandskému bílému (hlavní rozdíl je ve tvaru listu), je méně výnosná, ale hrozny lépe vyzrávají. Víno má podle vyzrálosti hroznů barvu žlutozelenou až slámově žlutou, svěží vůni s nádechem lískových oříšků, zelených jablek a melounů. Chuť je plná, extraktivní, s příjemnými kyselinami, elegantní, aromatická. Je vhodná k delšímu uložení.  

Chenin blanc

Francouzská odrůda, která je pojmenována podle obce Mont Chenin v okresu Touraine. Je rozšířená zejména v údolí Loiry, kde je také nazývána Pineau de la Loire. Je vhodná pro výrobu sektů, vyrábí se z ní jak suchá, tak sladká vína.Víno je svěží s výraznějšími kyselinami. Sladkým vínům dávají tyto kyseliny rovnováhu a umožňují dlouhou životnost. Po deseti letech zrání pak víno oslňuje skvělým buketem medu, broskví, meruněk a lískových oříšků. Odrůda se ve větší míře pěstuje i v zámoří např. v USA, Chile, Jižní Africe (zde po názvem Steen).  

Muller Thurgau

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=2&lang=cz
Odrůdu vyšlechtil švýcarský šlechtitel, ředitel ovocnicko-vinařského ústavu ve Wadensvitu profesor Muller. Ten, aby zdůraznil svůj švýcarský původ připojil ke svému jménu i název rodného kantonu - Thurgau. Jeho jménem byla nová odrůda pojmenována. Zajímavostí je velké rozšíření v zámoří, zejména na Novém Zélandě, Austrálii a v Kanadě. Víno má jemnou muškátovou vůni a chuť po zralých broskvích. Je dobré ho pít mladé, při delším ležení dochází k odbourávání kyselin. Vyznačuje nižším obsahem kyselin.Německé odrůda vyšlechtěná ředitelem šlechtitelské stanice v německém Geisenheimu prof. Hermanem Mullerem. Tento pán pocházel ze švýcarského kantonu Thurgau a své rodiště zvěčnil v názvu odrůdy. Dlouhá léta se tradovalo, že je to kříženec Ryzlinku rýnského & Sylvánské zelené. Provedená genová analýza toto popřela a jako rodiče uvádí Ryzlink rýnský a Madlenku královskou. Rašení je střední, zraje koncem září až počátkem října. Je náchylná na houbové choroby a má špatnou mrazuvzdornost.  vinic.Víno je světle zelenožluté barvy, středně plné se svěžím reduktivním charakterem, jemným broskvově muškátovým aroma.

Pinot gris (Rulandské šedé)
Vznikla jako pupenová mutace Pinot noir, našel ji pan Ruland z Alsaska a začal ji rozšiřovat. Ve Francii se pěstuje zejména v Alsasku, údolí Loiry a Burgundsku, dále je to v Itálii, Španělsku, v menší míře v zemích střední Evropy.Na Ukrajině, v Gruzii a Moldávii se používá na výrobu šumivých vín. Pěstuje se i v USA, Chile, Argentině, Austrálii a Jižní Africe. Vína mají žlutou barvu, výrazný odrůdový buket, hebkou, plnou chuť s dlouhou dochutí. Synonyma: Rulandské šedé, Auxerrois gris, Malmsey, Malvasia, Ruländer, Grau Clevner, Grauer Mönch, Tokayer, Pinot grigio, Tokay d'Alsace, Tokay-Pinot gris,Crvena klevanjka, Sar féjer szöllö, Hamvas szöllö, Piros kisburgundi 

Riesling (Ryzlink rýnský)

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=4&lang=cz
Německá odrůda, která je základem rýnských vín. Pěstuje se v Německu, ve Francii (v Alsasku), na Slovensku a v Rakousku, ale také v zámoří - v Austrálii a v Jižní Africe. Je dosti odolná proti mrazu, hrozen je malý, s drobnými bobulemi. Je to odrůda pozdní a nejlepší vína dává z pozdních sběrů a výběrů Je to víno svěží s ovocnou chutí, tvrdšími kyselinami, intenzivní vůně. Víno má dlouhou životnost, na lahvi se zakulacuje a vyvíjí se zvláštní buket, označovaný jako „petrolly“. Hrozny jsou náchylné k napadení plísní Botrytis cinerea, což umožňuje vyrábět z Ryzlinku sladké výběry z hroznů. Víno vyniká jemností, výraznější, ale velmi příjemnou kyselinkou a delikátními aromatickými látkami.Vína z dobrých ročníků jsou vhodná na dlouhodobé uskladnění.  Je to stará odrůda pocházející pravděpodobně z Porýní. Je považována za nejkvalitnější odrůdu severních vinařských oblastí.

Sauvignon blanc

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=6&lang=cz
Odrůda původem z Bordeaux má celosvětové rozšíření. Je bujného vzrůstu, má husté olistění, ale nízkou mrazuvzdornost. Hrozny jsou malé s drobnými bobulemi. Vína mají zelenožlutou barvu a jsou velmi aromatická. Vůně a chuť závisí na lokalitě, kde byla réva Nejpříznačnější chutí je angrešt, zelený pepř, kopřiva.

 

5.2. Modré odrůdy

Cabernet Sauvignon
Nejrozšířenější a nejvíce ceněná modrá odrůda původem z Bordeaux. Víno má bohaté třísloviny, komplexní chuť s buketem černého rybízu, cedru a fialek. Hodí se na dlouhodobé uložení.  Je to tělnaté víno syté barvy s příchutí černého rybízu, máty a zeleného pepře. Zraje-li v dubových sudech, objevuje se aroma vanilky nebo cedru.

Merlot
Francouzská odrůda z Bordeaux,příbuzná s cabernet sauvingon, který vytlačuje z trhu. velmi rozšířená v Itálii, na Balkáně a v zámoří - Kalifornie,Chile, Argentina a Australie. V Pomerolu je základem slavného vína Chateau Petrus. Vína jsou méně zbarvená, měkčí, ovocné chuti, kulatější, s jemnými tříslovinami.  

Pinot noir (Rulandské modré)

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=27&lang=cz
Burgundská odrůda rozšířená po celém světě. V Champagni se používá pro výrobu sektů. Víno má cihlově rubínovou barvu, jemnou vůni, plnou extraktivní chuť s dlouhou dochutí. Víno je vhodné k delšímu uložení. Z této odrůdy pocházejí nejlepší světová vína – středně bohatá červená vína s výrazným aroma, která mohou věkem dozrát. Mladé víno má chuť letního ovoce, zrání v dubových sudech dodává smetanově-vanilkový rozměr. Zráním se vytvářejí vůně zvěřiny a lanýžů. Domovem této odrůdy je Bordeaux, úspěšně se pěstuje také v USA nebo na Novém Zélandu. Používá se také pro výrobu šampaňského a šumivých vín. 

Syrah -shiraz
Tato odrůda má bohatou historii, její název pochází od Širazu, hlavního města provincie Pars v Iránu, kde se začala pěstovat v roce 600 před Kristem.  Odrůda je také rozšířena v zámoří – Austrálie, víno je kořenité.  

Malbec

Tempranillo
Španělská odrůda z regionu Rioja, rozšířená i v Chile a v Argentině. Výroba známkových vín. Výrazná tříslovina,syté zbarvení , dlouho skladovatelná.  

Zinfandel
O  Zinfandel byl do USA přivezen před dlouhou dobou, pravděpodobně maďarským přistěhovalcem. Zkomolené maďarské jméno Zirfandli se začalo omylem používat právě pro tuto odrůdu, z níž se později díky analýze DNA vyklubalo italské Primitivo. Vína jsou plná, hutná, s dobře strukturovanými tříslovinami a voní po ostružinách, borůvkách a černém rybízu.  

 Muškát moravský

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=1&lang=cz
Odrůda byla vyšlechtěna ve šlechtitelské stanici v Polešovicích křížením Muškát Ottonel & Prachtraube. Původně byla uváděna pod názvem MOPR. Je bujného růstu a má pravidelnou plodnost. Výsadby se stále rozšiřují, v Čechách zaujímají 0,5 % a na Moravě 2 % celkové výměry. Je vhodná do drsnějších podmínek v teplých oblastech ztrácí kyseliny. Víno je lehké, s příjemnými kyselinami a muškátovým aromatem.  

Muškát Ottonel

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=19&lang=cz
Francouzská odrůda vypěstovaná v 19.století křížením Chrupky a Muškátu žlutého. Je středně raná, odolná vůči mrazům, ale nesnáší jarní mrazíky. Vyžaduje živné a hluboké půdy, nesnáší půdy vápenité. Má nestabilní sklizně a z výsadeb postupně mizí a je nahrazována Muškátem moravským. Víno je středně plné a má nádherné muškátové aroma.  

Neuburské

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=15&lang=cz
Pochází z Rakouska a je to pravděpodobně náhodný kříženec Veltlínské červené & Sylvánské zelené. Traduje se že jeden sedlák z Arnsdorfu zachytil po Dunaji plovoucí otýpku réví. Toto zasadil a jeden z keřů se mu tak zalíbil, že ho začal dále množit. Odrůda se šířila po celém Rakousku a později i na Moravu. Je to snad jediná odrůda, které byl postaven pomník. Stalo se tak v Arnsodrfu a do základu pomníku byly zazděny lahve Neuburského. Odrůda má bujný vzrůst, nižší mrazuvzdornost a je náchylná na sprchávání hroznů. Z výsadeb se začala vytrácet, ale nyní se opět začíná vysazovat. Na Moravě tvoří 1,9 % z celkové výměry vinic.Víno je příjemně harmonické, s bohatou strukturou chuti s medovými tóny lesních plodů a květnatým buketem. Při zrání na lahvi dostává jemně malinovou vůni.  

Pálava

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=10&lang=cz
Odrůda byla vyšlechtěna ve šlechtitelské stanici Perná křížením Tramín červený & Muller Thurgau. Vzrůst má střední, hrozny velké s drobnějšími bobulemi růžové barvy. Vyžaduje těžší, výživnější půdy. Víno má žlutou barvu se zeleným odstínem, chuť je svěží, štíhlá, nevtíravá, buket je jemný, květnatý, s nádechem vanilky.  

Rulandské bílé/ pinot blanc/

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=11&lang=cz
Odrůda je původem z Burgundska, u nás se pěstuje již od středověku. Původně se nazývala Burgundské bílé, ale po protestu francouzských vinařů byla v roce 1993 přejmenována na Rulandské bílé (ve Francii se nazývá Pinot blanc). Je středního růstu, hrozen je malý, bobule mají jemnou slupku a jsou náchylné k hnití. Má dobrou mrazuvzdornost. Je náročná na polohu i půdu, vyžaduje teplé, hlinitopísčité půdy. Víno je plné, často s vyššími kyselinami, v plné zralosti sametové, vůně chlebovinky.

 Rulandské šedé

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=3&lang=cz
Je to pupenová mutace odrůdy Pinot noir a našel jí německý obchodník s vínem pan Ruland. Ten jí také začal množit a odrůda se rozšířila po celém světě pod názvem Pinot gris. Víno má žlutou až zlatavou barvu, v chuti plné, extraktivní, jemně kořenité, ve vůní květnaté, svěží, s jemným buketem vanilky, chlebovinka. Synonyma: Pinot gris, Auxerrois gris, Malmsey, Malvasia, Ruländer, Grau Clevner, Grauer Mönch, Tokayer, Pinot grigio, Tokay d'Alsace, Tokay-Pinot gris,Crvena klevanjka, Sar féjer szöllö, Hamvas szöllö, Piros kisburgundi  

Ryzlink vlašský

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=5&lang=cz
Původ není znám, název napovídá na italský původ, ale pravděpodobně pochází z Německa nebo Rakouska. Na Moravě je to třetí nejrozšířenější odrůda, je vysázena na 13,4 % viničních ploch. Má střední růst, raší poměrně pozdě, hrozen je válcovitý, bobule středně velké, žlutozelené a mají na vrcholku černou tečku. Sklízí se v druhé polovině října nebo počátkem listopadu. Víno má žlutou barvu, plnou elegantní chuť s výraznějšími kyselinami, vůně po hroznech, s květinovým nádechem. Vína z dobrých ročníků jsou vhodná k delšímu uložení.  

Sylvánské zelené

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=12&lang=cz
Pochází pravděpodobně z Rakouska z povodí Dunaje.Je slabšího růstu a má nízkou mrazuvzdornost. Hrozny jsou malé až střední, nerozvětvené, krátké, válcovité, s hustě nahloučenými bobulemi zelené až žlutozelené barvy. V Čechách je na 1,5 % a na Moravě jen na 0,2 % viničních ploch. Je vhodná do těžších půd. Víno je středně plné, s harmonickými kyselinami a s buketem čerstvě posečené louky. Je vhodné k delšímu uložení.  

Tramín červený

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=7&lang=cz
Je to velmi stará kulturní odrůda a o jejím původu se vedou spory. Část enelogů předpokládá, že tato odrůda byla pěstována již ve starém Římě pod názvem Vitis aminea, jiní tvrdí, že pochází z jižních Tyrol z obce Tramín. V této obci se každoročně pořádá mezinárodní přehlídka Tramínů. U nás se Tramín pěstoval již v nejstarších dobách pod názvem Livora červená. V Čechách byla rozšířena bílá varianta pod názvem Brynšt. Tramín má střední růst, dobrou mrazuvzdornost ale kolísavé sklizně. Zraje asi v polovině září, hrozny jsou malé, krátké. Bobule jsou podlouhlého tvaru, malé, červené barvy. V minulosti se vyráběly Tramíny převážně se zbytkovým cukrem. V dnešní době jsou to vína suchá, zlatavé barvy, s jemnými kyselinami a výrazným kořenitou chutí a aromatem květin, perníku, tropického ovoce. Je vhodný k delšímu uložení.  

Veltlínské červené rané

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=18&lang=cz
Pochází z Itálie z oblasti Lombardie. Má bujnější vzrůst, menší mrazuvzornost ale je odolné vůči suchu.Zraje v první polovině září. Má velký, kónický hrozen s velkými bobulemi červené barvy. Bobule mají tenkou slupku a jsou náchylné k hnilobě. Víno je středně plné, svěží, lehké, s nižší kyselinami. Musí se pít mladé. Mezi vinaři je známé pod názvem „Večerka“.  

Veltlínské zelené

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=8&lang=cz
Pochází z Rakouska, kde je nejrozšířenější odrůdou. Také na Moravě je nejrozšířenější bílou odrůdou a je pěstováno na 19 % vinic. Je středního růstu a olistění, má střední mrazuvzdornost. Je to odrůda pozdní. Hrozny jsou velké, křídlaté. Bobule drobnější, zelené nebo zelenožluté barvy. Víno je suché, nažloutlé až světle zelené barvy, dosti plné, s nepatrnou hořčinkou, jemnými kyselinami, lehce kořenité. Je citlivé na velikost sklizně, při vyšších sklizních bývá prázdnější, s nízkými kyselinami. Používá se do známkových vín, na výrobu sektů i jako odrůdové víno.  středně velkými bobulemi. Víno je středně plné, intenzivně červené barvy, s příjemnými tříslovinami. Většinou se používá do směsí.  

André

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=28&lang=cz
Tuzemská odrůda vyšlechtěná v ŠS Velké Pavlovice křížením odrůd Frankovka a Svatovavřinecké. Je to odrůda pozdní, sklízí se až v druhé polovině října.  Víno je plné, sytě granátové barvy, s tvrdšími tříslovinami a příjemnými kyselinami. Vyžaduje delší uložení, aby se zakulatily třísloviny.  V chuti jsou tóny zralých hrušek, borůvek a třesní. Zráním na lahvi se ve vůni a chuti objevují jemné mandlové tóny 

Cabernet Moravia

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=22&lang=cz
Nová tuzemská odrůda vyšlechtěná panem Glosem v Moravské Nové Vsi křížením odrůd Zweigeltrebe´Cabernet franc. Má bujný vzrůst, brzo raší a sklízí se první polovině října. Víno má tmavě červenou barvu, je dosti plné, s harmonickými kyselinami i tříslovinami, s jemně ovocným aroma,  víno je vhodné pro delší uložení.  

Cabernet Sauvignon

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=26&lang=cz
Francouzská odrůda z oblasti Bordeaux vznikla náhodným křížením Cabernet Franc´ Sauvignon blanc. Je rozšířená po celém světě a považována za nejlepší odrůdu na výrobu červených vín. Je to pozdní odrůda, vyžaduje teplé, záhřevné půdy. Víno má tmavě červenou barvu, plné, s výraznými tříslovinami a typickým aroma černého rybízu. Vyžaduje delší uložení, stárnutím se zakulacuje a získává na kvalitě.  

 Frankovka

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=23&lang=cz
Odrůda neznámého původu rozšířená zejména ve střední Evropě. Víno je s výraznější kyselinou i tříslovinou, jemně kořenité s aroma višní , černých jeřabin,  ostružiny a skořice. Mladé víno je dosti drsné a trpké, stářím se zjemňuje.  

Merlot

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=30&lang=cz
Je to stará francouzská odrůda, která je základem bordeauxských vín. U nás se začíná s jejím pěstováním, v roce 2001 byla zapsána do Státní odrůdové knihy. Je bujného růstu, raší poměrně brzy a sklízí se v druhé polovině října. Vyžaduje slunné, teplé polohy. Při vyšších sklizních dává vína nevýrazná, prázdná. Víno má tmavě červenou barvu, kulatou chuť s jemnými tříslovinami a aroma třešní a červeného rybízu. Je vhodná na delší uložení.  

Modrý Portugal

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=24&lang=cz
Původ Rakousko. Vína z redukované sklizně jsou světle červené barvy, nižší obsah kyselin a tříslovin činí toto víno pitelným a oblíbeným. V současnosti žádaná odrůda na trhu. 

Pinotage

Gamay

Svatovavřinecké

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=21&lang=cz
Francouzská odrůda s názvem Saint Laurent, která se však již ve Francii nepěstuje. Víno má tmavě červenou barvu,  trpké, s vyššími kyselinami, starší dostává sametovou plnou chuť.  Ve vůni je víno ovocité s typickým odrůdovým aroma, připomíná sušené švestky a povidla . Chuť je příjemně natrpklá - mladší ročníky obsahují více kyselin.

Zweigeltrebe

http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?id=25&lang=cz
Rakouská odrůda vyšlechtěná ve Výzkumném ústavu vinařském v Klosterneuburgu křížením Svatovavřinecké Frankovka.. Víno má granátově červenou barvu, je středně plné, s tvrdšími tříslovinami.  Ovocně kořenitá chuť a vůně višní a bobulového ovoce.

 Nemocí a vady vín

http://vebr.webnode.cz/o-vine/nemoci-a-vady-vina/
V zásadě musíme odlišit vína nemocná a vína s vadami od vín nedokonalých. To jsou vína, kterým se něčeho nedostává, mají např. neuspokojivou barvu, chybí jim buket, jsou prázdná, mají nízké nebo naopak vysoké kyseliny a pod. Tyto nedostatky si vína přinášejí již ze zpracovaných hroznů - hrozny byly málo vyzrálé, ze špatné polohy, z nevhodných půdních podmínek nebo z neúměrně vysokých sklizní.  

Vady vín  Vznikají nejčastěji fyzikálně chemickými procesy. Pokud je vada zjištěna již ve sklepě, než je víno stočeno do lahví a není v příliš pokročilém stavu, je možné jí příslušným ošetřením odstranit. Pokud se vyskytne u již nalahvovaného vína bývá pozdě. Nejčastější příčinou vad ve vůni a chuti je nesprávně ošetřování vína, zanedbání čistoty sudů či tanků, sklepního zařízení a nářadí. Mezi vady patří na prvním místě zákaly způsobené fyzikálně chemickými pochody:  Kvasničný zákal  Vyskytuje se u přírodních vín nejčastěji. Sekundární kvašení, která je např. u výroby sektů naprosto nezbytné, je u přírodních vín nepříjemnou vadou. Vyskytuje se u vín, která mají i jen nepatrný zbytek nezkvašeného cukru. Divoké kmeny kvasinek, které bývají odolné i proti vysokému obsahu alkoholu, se v lahvi začnou rychle množit. Je-li obsah cukru ve víně malý, kvasinky jej všechen spotřebují a odumřou, při vyšším obsahu cukru odumřou při vytvoření vyšší koncentrace alkoholu. Odumřelé kvasinky vytvoří na dně láhve sediment, ve víně je obsažen oxid uhličitý (víno perlí), při větším množství vytvořeného oxidu uhličitého se vzniklým přetlakem uvolňují zátky. Vytvoří-li se jen malé množství kvasinek, objeví se ve víně tzv. vířivý sediment. Při rychlém otočení lahví se na dně utvoří vír a ukáže se sediment. Zůstane-li víno dlouho na odumřelých kvasinkách, dojde k jejich rozkladu a víno dostane nepříjemnou pachuť. Při nákupu vína je nutno prohlédnout proti světlu láhev obrácenou hrdlem dolů a při zjištění sebemenšího sedimentu víno nekupovat. To se týká jen mladých vín, u vín déle skladovaných vznikají jiné sedimenty, které jsou přirozenou součástí stárnutí vína.
Obranou proti druhotnému kvašení je dokonalá sanitace, mikrobiální filtrace, sterilní plnění do asepticky čistých lahví a používání sterilních korků. Druhý způsob ochrany je chemický. Do vína se přidává oxid siřičitý nebo se používá kyselina sorbová nebo její draselné soli. Chemické ošetření má vždy nepříznivý vliv na jakost vína. Množství konzervovadel ve víně jsou limitována vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Poslední způsob ochrany proti druhotnému kvašení je pasterace vín, ale ta dává vínu tzv. varnou příchuť a u jakostních vín se nepoužívá.  Bílkovinný zákal  Vzniká u vín, kde byly nedostatečně odstraněny středně- a vysokomolekulární bílkoviny. Projevuje se vysrážením těchto bílkovinných látek a vytvořením buď sedimentu nebo celkového zákalu. Oproti kvasničnému zákalu víno neobsahuje oxid uhličitý. Bílkovinný zákal se projevuje u vín nedostatečně vyškolených a je už poměrně vzácný.  Kovové zákaly.  Tyto zákaly jsou při současné technologii velmi vzácné. Černý zákal vzniká oxidací dvojmocného železa na trojmocné. Protože se při školení vín používá tzv. modré čeření, při kterém se železo z vína odstraňuje, je tento zákal ojedinělý. Bílý zákal vzniká u vín s vysokým obsahem železa a alkoholu a nízkým obsahem kyselin oxidací kyseliny fosforečné železem. Příčina zákalu se také odstraňuje modrým čeřením.  Hnědnutí (oxidace vína)  Vzniká při styku vína se vzduchem (např. při ponechání zbytku vína v otevřené láhvi nebo u porušené zátky). Je většinou spojené s nepříjemnou aldehydickou příchutí. Je způsobováno nedostatečnou inaktivací oxidačních enzymů. Ty za přístupu vzduchu reagují s tříslovinami za vzniku hnědých sloučenin. Záleží i na druhu vína, u některých vín (např. tokajské, sherry apod. je oxidace součástí technologie). Také u starých vín je rozdíl mezi stařinou a oxidázou velmi malý.  Pachutě  Ve víně se může vyskytnout celá řada pachutí, které nepříjemně ovlivňují chuť vína:
Pachuť po korku je způsobena nedostatečnou přípravou korků před stáčením nebo nekvalitní zátkou. Většinou to není vada celé partie, ale pouze jedné nebo několika láhví.
Pachuť po sirovodíku (sirka) se projevuje nejvíce ve vůni, víno má zápach po zkažených vejcích. Vzniká u silně sířených vín, ležících dlouho na kalech.
Pachuť po kyselině siřičité vzniká při přesíření vína a projevuje se drsnou chutí, ve vůni je cítit síra a zakrývá odrůdový buket. Delším ležením se oxid siřičitý váže a víno pachuť ztrácí.
Pachuť po pelargoniích - vyskytuje se nejvíce u vín ošetřených kyselinou sorbovou. Projevuje se v chuti i vůni.
Pachuť po kouři - bývá u vín z vinic v blízkosti velkých továren a velkých sídlišť. Víno má příchuť po dehtu.
Pachuť po třapinách - je u vín, kde byly zpracovány nedozrálé hrozny, jejichž třapiny obsahovaly ještě chlorofyl. Velmi často se vyskytuje u vín, které byly vyrobeny z hroznů lisovaných na kontinuálních lisech. Víno má nepříjemnou chuť po trávě.
Pachuť po plísni se vyskytuje při zpracování plesnivých hroznů nebo z plesnivých, špatně vyčištěných sudů nebo hadic.
Zemitá pachuť bývá při zpracování silně zablácených hroznů nebo při silném odkyselení vína uhličitanem vápenatým.
Pachuť po dřevě byla ještě nedávno považována za vadu vína. Lze jí najít ve všech příručkách. Nyní je to módní prvek a vína jsou speciálně upravovaná, jsou to tzv. bariková vína. V některých případech, zejména u vín kalifornských a chilských, je tato chuť tak výrazná, že zakrývá ostatní aromata vína.  Vinný kámen : není závada. Jedná se o vysrážený vinan draselný, který je důkazem zralosti a vysoké kvality vína  

 

Skladování a ošetřování vína
Víno je živý organismus a nesprávné skladování dokáže v krátké době znehodnotit i nejkvalitnější víno. Pro uložení lahvového víno jsou nejdůležitější - teplota, poloha lahve, světlo a vlhkost prostředí.  

Optimální podmínky pro uložení vína:  Teplota . . . . stálá, nekolísavá do 10 do 15?C
Poloha lahve . . . . ve vodorovné nebo nepatrně šikmé poloze, korková zátka musí být ve styku s vínem
Světlo . . . . šero až tma, vyloučit přímé sluneční nebo umělé osvětlení
Vlhkost prostředí . . . . relativní vlhkost 65 - 80 %  

Teplota  Nejdůležitější je udržení stálé teploty a nesmí docházet k výkyvům. Jako ideální se ve většině příruček uvádí teplota 11?C, ale je možné skladovat víno v teplotách od 5 do 18?C. Vyšší teplota však urychluje stárnutí vína.  

Poloha lahve  Lahve musí být uloženy ležmo, buď ve vodorovné poloze nebo mírně šikmo. Důležité je, aby korkové zátky byly stále ovlhčovány, dobře nasáknuty a tak kvalitně těsnily. Skladuje-li se láhev ve svislé poloze, korek vysychá, vzniklými póry vniká do lahve vzduch, který urychluje oxidaci vína , rychle se mění barva, chuť i vůně vína. Takto uložená vína jsou v krátké době nepitelná.  

Světlo  Pro víno je nejškodlivější ultrafialová část světelného spektra. Vínu nejvíce prospívá uložení ve tmě.  

Vlhkost  Je důležitá pro uchování zátek v optimálním stavu. V suchém prostředí dochází i při uložení víno ležmo k vysychání korku. Při příliš vysoké vlhkosti pak dochází k plesnivění etiket a zátek.  

Způsobilost vína ke zrání.  Způsob, jak se vína vyvíjejí, záleží na mnoha faktorech a nemůžeme ani spoléhat na to, že stejný druh vína se bude po každé stejně vyvíjet. Velmi záleží na ročníku, vína velkých ročníků zrají zpravidla déle. Ročníkům ale nelze připisovat rozhodující význam. Není zvláštností, že máme dobré víno z ročníku, který je označován jako průměrný nebo i podprůměrný. Všechna vína nejsou ke zrání způsobilá a uložením ve sklepě nezískávají na kvalitě. Tak např. Beaujolais Nouveau nebo u nás tzv. Martinská vína vyráběná metodou kvašením pod tlakem oxidu uhličitého se konzumují velmi brzo po sklizni, ale po Novém roce se již lámou a nejsou pitelná. Také většina bílých suchých vín je lepší mladá, kdy vynikne jejich svěžest a kvasný buket. Pokud se týče tuzemských vín, převážná většina by se měla vypít do dvou let. Existují však vína, které delší uložení nezbytně potřebují a u kterých se všechny jejich klady ukáží až po řadě let. Jsou to zejména červená vína bohatá na taniny, (některá špičková francouzská, španělská a italská vína jsou v optimální zralosti až po 50 letech), bílá vína s tvrdšími kyselinami (alsaské ryzlinky, Chardonnay z oblasti Chablis) také potřebují k optimální zralosti řadu let. Delší vyzrávání potřebují všechna sladká vína, teprve delším ležení dochází k harmonisaci cukru a kyselin a vyvíjí se buket vína. Samostatnou kapitolou jsou vína dolihovaná typu portského, Sherry, Malaga apod. Tato vína zrají dlouhá léta a výjimkou nejsou ani vína stoletá. Také tokajská vína potřebují delší dobu zrání.  U šampaňského a sektů je delší uložení záležitostí chuti. Expedovaný sekt je připravený k okamžité konzumaci. Delším uložením se zvyšuje barva, perlivost je méně divoká, ale jemnější, chuť je kulatější a plnější.  

Podávání vína  

http://vebr.webnode.cz/o-vine/podavani-vina/sklenice/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/podavani-vina/teplota-podavaneho-vina/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/podavani-vina/predstaveni-vina-otevreni-ochutnavka-rozlevani-a-dolevani/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/podavani-vina/vino-potrebuje-prostor/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/degustovat-neznamena-pit/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/degustovat-neznamena-pit/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/cichove-hodnoceni-vina/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/chutove-hodnoceni-vina/

http://vebr.webnode.cz/o-vine/degustace/komplexni-hodnoceni-vina/

Pokud chceme, aby vynikla vůně a chuť vína, musíme dodržet jeho správnou teplotu. Důležité je, aby se stejná teplota udržela po celou dobu, dokud láhev nedopijeme. To se u nás i v řadě vináren podceňuje a pokud víno má správnou teplotu při otevření lahve, pak se teplota často zvyšuje a na závěr pijeme víno zteplalé.  O tom jakou teplotu má mít víno při podávání se vede stálá odborná diskuse. V „Encyklopedii vína“, kterou napsal pan Christian Callec a v roce 2000 vydalo nakladatelství Rebo Productions s.r.o. se uvádí u každého druhu popisovaného vína teplota podávání. To je příliš velká důkladnost, není potřebné každou láhev otvírat s příručkou v ruce, stačí dodržovat základní požadavky. Většina lidí ví, že bílá vína se mají podávat chlazená a červená vína při pokojové teplotě. Výraz „pokojová teplota“ je velmi vágní. Dříve se místnosti vytápěly podstatně méně C). Dnes se většinou obytné místnosti°než dnes, teplota byla nižší (16 - 18 C a to je pro víno příliš vysoká teplota.°vytápějí na 20 - 22  Bílá suchá vína C. Podchlazená vína°se podávají při teplotě 10 - 12 mají nevýraznou chuť i vůni, jsou uzavřená.
Bílá sladká vína se C.°podávají při teplotě 8 - 10
Růžová vína se podávají při teplotě 10 C.°- 12
Mladá červená vína (např. Beaujolais Nouveau nebo Martinské víno) se podávají schlazená na stejnou teplotu jako bílá vína tj. 10 - C.°12
Lehká červená vína C. Při této°se podávají při teplotě 12 - 14 teplotě nejlépe vynikne ovocné aroma těchto vín.
Těžší červená vína se C. Čím je víno starší a plnější, tím může být°podávají při teplotě 15 - 18 teplota vyšší.
Šumivá vína (šampaňské a sekty) se podávají při teplotě C. Nižší teplota by zabránila uvolňování aroma, vyšší teplota by°6 - 8 nepříznivě ovlivňovala perlení.
Likérová vína (portské, sherry, C - a°tokajské apod.) mají velmi široký interval doporučované teploty - 8 - 16 záleží na chuti každého vinaře, jakou teplotu zvolí. Při vyšších teplotách se lépe uvolňuje aroma.
Vermuty C.°se podávají při teplotě 8 - 10  J

ak víno ochladit  Nejlepším prostředkem je ponoření lahve do kbelíku na led naplněného drceným ledem. Také lze láhev s vínem dát na určitou dobu do chladničky, je ale nutné teplotu kontrolovat a nenechávat víno v chladničce příliš dlouho. V nouzi je možné i dát víno na krátkou dobu do mrazničky.  

Jak víno oteplit  Přineseme-li víno ze C. Aby dosáhlo potřebné teploty stačí ponechat°sklepa, má teplotu asi 10 - 14 láhev nějakou dobu v teplé místnosti. Nemělo by ale být v blízkosti tepelného zdroje. Pan Tom Stevenson, autor „Světové encyklopedie vín“ doporučuje ohřát víno v mikrovlnné troubě (při polovičním výkonu po dobu 60 - 90 vteřin). Nejméně vhodný způsob ohřátí vína je pod proudem horké vody. Dochází k lokálnímu přehřátí vína u stěny lahve a zbytek vína zůstává nadále podchlazený.  

 

Vinařské oblasti světa

Česká republika : 2 oblasti Čecha a Morava

Čechy : 2 podoblasti - mělnická a litoměřická - vína určena pro spotřebu na místním trhu

Morava : 4 podoblasti - slovácká, znojemská, mikulovská, velkpopavlovická, velmi dobrá kvalita bílých vín, kvalita červených vín obstojí v konkurenci pouze u vín s přívlastkem

Francie
Žádná země na světě nemůže s Francií soupeřit v tradici a prestiži vinařského umění, v množství a rozmanitosti regionů, druhů a typů vín. Každá z deseti hlavních oblastí je samostatným pojmem s jedinečnou historií, technologií i s vlastními odrůdami a víny. Právě z Francie se často vinná réva a technologie výroby dostaly do oblastí Nového světa, Afriky i Austrálie. Francouzští vinaři jsou uznávanými mistry zpracování a školení vín a jsou si vědomi svého umění a kvalit. Řada špičkových vín z Bordeaux, Bourgogne nebo Champagne patří k nejluxusnějším a nejdražším vínům světa.Už po staletí platí Francie za nejznámější vinařskou zemi. Jsou zde ideální podmínky pro pěstování vinné révy, jak klimatické, tak geologické. Víno je pro Francouze součástí životního stylu. Ve Francii se ročně vyprodukuje 70 miliónů hektolitrů vína. Z tohoto množství se asi 14,5 % zpracovává na destiláty, zejména cognac a armagnac.  


Kategorizace a značení francouzských vín

Vin de Table – stolní vína bez označení odrůdy a původu, jsou určena pro každodenní spotřebu, téměř všechna se spotřebují ve Francii.

Vin de Pays – kvalitativně lepší vína než Vin de Table, již s vyznačením původu a individuálním charakterem, lze označit jako „krajové víno“. Většina vín se opět spotřebuje ve Francii, ale dnes se i úspěšně vyvážejí, převážně do evropských zemí. Některá jsou již velmi kvalitní.

VDQS (Vin De ’limité de Qualité Supérieure) – přísně kontrolovaná vína, ale s vyššími limity produkce než AOC. Kvalitou se těmto vínům velmi blíží a řada vín je postupně do této kategorie zařazována.Velmi malá produkce vín, která nedosáhla svými podmínkami k pěstování révy na tu nejvyšší metu.

AOC (Appellation d ’Origine Contrôlée) – toto označení nesou všechna nejkvalitnější francouzská vína. 400 úřadů po celé Francii přísně kontroluje původ, odrůdy, množství produkce, pěstitelské metody, techniky zpracování a kvalitu produktů. Vína AOC tvoří asi jednu třetinu produkce francouzského vinařství. AOC =  appellation d´origine controlée = názvosloví původu kontrolováno, jedná se o nejvyšší jakostní zařazení, kde je zákonem přesně stanoveno: odrůdová skladba, jak pro bílá tak i pro červená vína, technologický postup a částečně i charakter vína, hektarový výnos hroznů, z čehož vyplívá i koncentrace moštů poté i vína. Velmi striktní režim, který každý producent dodržuje s radostí, protože ví, že se jedná o cestu k dosažení vlastní vysoké kvality vína. Často se stává, že některé menší domény zatěžují vinice podstatně méně než stanovuje zákon, právě za účelem získání podstatně koncentrovanějších moštů vyšší kvality než konkurence ve stejné apelaci.Kategorie AOC se dále dělí do dalších jakostních tříd: 1-er Cru = Premier Cru  a Grand Cru ( Burgundsko )Grand Cru Classé, které je v produkci Bordeaux levého břehu dále rozděleno do 5-ti tříd. Samozřejmě, že vína z 1-er Cru Classé jsou ta nejlepší. Ne náhodou tuto třídu tvoří jen 5 Chateaux – zámkůGrand Cru a Grand Cru Classé a 1-er Grand Cru Classé rozděleno na skupinu A a B, které používá Bordeaux v produkci pravého břehu. Výjimku tvoří apelace Pomerol, která nemá žádné další označení, protože Pomerol, je prostě již pojem a garance vysoké kvality vína sama. Tam je již nutné sledovat jen cenu, která často udává i kvalitu a prestižnost zámku na světovém trhu.Alsasko, jako region používající systém Grand Cru, a  má pouze označení Grand Cru bez dalšího rozdělení do tříd.Co znamená AOC ? a jaké jsou další faktory hodné pozornosti : v jakostním rozdělení vín je k dispozici definice a popis kvality této kategorie. Dále, vzhledem k faktu, že nejen francouzská produkce vína, ale i francouzská gramatika je postavená na labyrintu výjimek, nutno podotknout několik důležitých faktorů. Ano, zpravidla tomu tak bývá, že vína s označením AOC mají tu nejvyšší kvalitu vína ve francouzské produkci, ale nemusí tomu tak být ve všech případech. V případě pěstování odrůd s v místech, které nejsou schváleny pro výsadbu nebo pěstování odrůd, které nepochází z místa produkce může způsobit, že víno je tzv. sesazeno do nižší jakostní kategorie. Např. z AOC do Vin de Pays či rovnou do Vin de Table. Kvalita vína v tomto případě může být přesto vyšší než jeho „apelační"sousedé!!! Proč je tomu tak? Vývoj vinařů a technologií je stále na vzestupu a někteří dokážou i přes vzdory půdní či klimatické nepřízni vyrábět super kvalitní vína. Právě díky odlišnosti od zákonů či pravidel INAO se dnes na francouzských vinicích dějí zázraky. Jedním příkladem za všechny je malá rodinná společnost Torquibillot v Bastide des Songes ve vesničce Canet v Languedocu. Jejich Vin de Pays a Vin de Table jsou jakostním zařazením  mimo hru, ale kvalitou předčí i věhlasná vína z řad 1-er Cru a Grand Cru Classé. Takových příkladů je ve Francii mnoho. V tomto případě se jedná o skvostné výjimky.Vysvětlení nepřekládajícího se slova: CRUNejedná se o žádnou zkratku ani pokřik po ukončení sklizní. Cru označuje velmi specifickou vinici nebo jen její část, která nese velmi specifické vlastnosti z pohledu půdního složení, polohy a navíc v souladu s ideálními klimatickými podmínkami. Vzhledem k dlouhodobému pozorování některých Cru, vznikl přísně kontrolovaný seznam, která dávají částečně odlišné, lepší,  vína ve srovnání od základních vín charakteristické apelace. Jedna apelace může obsahovat i několik desítek Cru. Často se u těchto vín aplikuje i částečně odlišný technologický postup při vlastní výrobě či vyzrávání. Tento systém je charakteristický např. v Burgundsku 1-er Cru a Grand Cru. Tato Crus dokonce mívají i svá vlastní jmenná označení.Crus s „eS“  na konci slova jsou tvarem množného čísla. Výjimečnost označení některých Cru se jmenným názvem mají vína vysoké kvality z apelací, která nebyla kategorizována do žádné vyšší třídy jako např. 1-er Cru nebo Grand Cru. Jméno tohoto Cru je prostě napsané na etiketě bez další specifikace. V některých případech jsou tyto názvy Crus označovány jako tzv. Lieu dit. Jmenný název místa – části vinice, která je něčím výjimečná. V tomto případě se tedy jedná o obdobné označení, pojmenování takového místa. Tato vína vždy bývají mnohem dražší než jejich apelační sourozenci, ale často jsou i kvalitativně lepší.Proč všechna tato věda? Protože vína, která toto jmenné označení nebo chcete-li upřesnění Cru nemají, mohou být vyrobená z hroznů pocházejících ze všech poloh uvedené apelace. Tím se samozřejmě vytrácí ona výjimečnost Cru. Premier Cru, Grand Cru – úřední ohodnocení nejlepších vinic v určitých oblastech Francie; v regionu Bordeaux existuje vlastní podrobnější systém značení kvality.
Poznámka: Dnes je možné, převážně v supermarketech, získat velmi nekvalitní vína v kategorii AOC a naopak lze zakoupit kvalitní značková vína Vin de Pays. Kategorizace, zvláště u levných vín, není zárukou kvality. Francie   

Vysvětlení počeštěného termínu „apelace“ odvozeno od appellation. Slovo označující velmi konkrétně víno z konkrétního místa (často tím je jen malá parcela nebo velmi limitovaná část území) vyrobené z konkrétní povolené odrůdy, specifickým způsobem, často bývá toto označení i jménem vína. Velikost apelace je celkem rozmanitá, jak produkce francouzských vín sama. Někdy se může jednat o parcelu o rozloze jen jednoho hektaru jindy se může dosáhnout i několika tisíc hektarů. V poslední době se toto slovo stále rychleji zaintegrovává do slovníku všech velkých milovníků vína.

Alsasko

Nejsevernější francouzská oblast rozkládající se podél horního toku Rýna v blízkosti hranic s Německem, produkující hlavně jednoodrůdová bílá vína. Geograficky je dělena na dvě části, severní Bas Rhin a jižní Haut Rhin. Vliv sousedního Německa se odráží nejen v kultuře, ale i ve stylu vín a použitých odrůdách. Kvalitu této oblasti potvrzuje padesát viničních tratí, zařazených do kategorie Grand Cru.Odrůdy červené:
• Pinot Noir

Odrůdy bílé:
• Muscat d’ Alsace
• Tokay-Pinot Gris
• Gewürztraminer
• Sylvaner
• Pinot Blanc
• Riesling

Bordeaux 

Nejslavnější vinařská oblast ve Francii, která se nachází na jihozápadě a sousedí s břehy Atlantského oceánu. Bezmála 30 tisíc hospodářství a châteaux zde vyrobí ročně okolo 5,5 milionů hektolitrů vína. Avšak pouze 3 % z produkce regionu jsou vína zařazená do jednotlivých vyšších klasifikací, rozdílných v každé podoblasti celého vinařského kraje. Tato velká vína vynesla Bordeaux na vinařský Olymp a zajistila slávu a uznání po celém světě. Základem červených Bordeaux je Cabernet Sauvignon doplněný odrůdou Merlot.Klasifikace vín z oblasti Bordeaux
Bordeaux AOC
Jakékoliv víno této třídy z oblasti Bordeaux, nemající právo na jiné označení.

Bordeaux Supérieur AOC
Nižší hektarový výnos než u Bordeaux AOC, vína obsahují o 1 % více alkoholu.

Cru Bourgeois
Označení vín vzniklé v roce 1932 a zahrnující oblast Médocu (45 % produkce) a Côtes Bourg. Jedná se o vynikající vína, blízká svojí kvalitou Crus Classés.

Grand Cru, Grand Cru Classé,
Premier Grand Cru Classé
Klasifikace vín nejvyšší kvality v St. Emilionu, revidovaná každých 10 let. V srdci Bordeaux, v Médocu, existuje od roku 1855 obdobná klasifikace dle úředního ohodnocení vinic od 1er Cru Classé de Médoc do 5ème Cru Classé de Médoc. Mezi nejznámější patří slavná pětka Château Lafite-Rothschild, Château Margaux, Château Latour, Château Haut-Brion a od roku 1973 také Château Mouton-Rothschild. Od roku 1959 nesou nejlepší vína z podoblasti Graves označení Cru Classé de Graves (16 zámeckých vín, bílých i červených). Od roku 1987 jsou tato vína sloučena v jednotné označení AOC Pessac-Léognan.

Médoc
Médoc je dlouhý úzký pás vysoce ceněné vinařské půdy, kterou Francii závidí celý svět. V jižní části, která se nazývá Haut-Médoc, se nachází většina velkých châteaux. Nejznámějšími regiony Médocu jsou Margaux a Pouillac, kde také najdeme čtyři z pěti vinic v kategorii 1er Cru Classé. Jednotlivá označení (AOC): Listrac, Moulis, Margaux, Pauillac, St. Estèphe, St.Julien, Haut-Médoc a Médoc.

Libournais
Jméno oblasti není zcela známé, ale jen do té doby, než zmíníme regiony, jako jsou Pomerol nebo Saint-Emilion, oblasti proslulé víny, jako jsou Petrus, Château Ausone nebo Château Cheval Blanc.

Některá označení původu (AOC):
Côtes de Bordeaux, Canon-Fronsac, Fronsac, Lalande-de-Pomerol, Pomerol, Saint-Emilion a jeho satelity, Côtes-de- Castillon, Côtes-de-Francs.

Graves
V oblasti Graves se nachází jediné château s vinicemi v kategorii červené 1er Cru Classé, které leží mimo Médoc, a to Château Haut-Brion.

Ověřená označení původu (AOC):
Graves, Pessac-Léognan.

Sauternes, Barsac
Regiony jsou proslulé bílými sladkými botritickými víny, jimž vévodí Château d’Yquem 1er Cru Supérieur (vlastní klasifikace, související s víny z Médocu pouze rokem vzniku – 1855) a která mnozí odborníci řadí mezi nejkomplexnější vína na světě.

Ověřená označení původu (AOC):
Cérons, Sauternes, Barsac.

Bourg, Blay
Území na druhém břehu řeky Gironde, naproti Médocu. Příchodem Římanů zde začala sláva dnešního regionu Bordeaux.

Entre-Deux-Mers
„Mezi dvěma moři“ se nazývá oblast mezi řekami Garonne a Dordogne. Oblast produkuje kvalitní známá vína, jako je například Château Bonnet, jinak je charakteristická spíše víny v kategorii Bordeaux Supérieur.

Sauternská vína
Pro výrobu přírodních sladkých vín v této oblasti se používají odrůdy Sémillon (70-80%) a Sauvignon blanc (20-30%), které se někdy doplňují odrůdou Muscadelle. Nízko položené kopce Sauternes s přirozeným teplem a vlhkým podnebím vytvářejí přirozené podmínky pro ušlechtilou plíseň Botritis cinerea, která je velmi důležitým faktorem při výrobě Sauternských vín. Tato plíseň se usazuje na hroznech a potřebnou vlhkost čerpá přímo z bobule. Při tomto procesu se spotřebuje polovina až dvě třetiny vody a výsledkem je koncentrovaný hrozen s vysokým obsahem cukru. Hrozny se nechají přezrát a vznikají tzv. „tries“ (botritické cibéby). Botritida se nešíří po vinici systematicky, a tak dalším důležitým faktorem je precizní ruční sběr hroznů, dokonce jednotlivých bobulí. Dále víno většinou zraje v dubových sudech. Sauternská vína z velkých zámků mají někdy i cenu zlata. Mezi nejznámější vína patří bezpochyby Château d’Yquem, jediné klasifikováno jako 1er Cru Superieur. Sauternská vína mohou zrát bez problémů 20-30 let a od špičkových producentů a z těch nejlepších ročníků až 100 let. Spojení těchto vín se sýrem Roquefort označují Francouzi jako „gastronomický orgasmus“.

Bordeaux „En Primeur“
Z historických důvodů vznikl ve dnešním vinařském světě poměrně ojedinělý fenomén – nákup drahých Bordeaux vín již po sklizni, kdy víno ještě není hotové. O Bordeaux věhlasných jmen vždy byl a bude takový zájem, že se tato vína stala předmětem nákupu celé řady obchodních firem tzv. „negociántů“. Tyto firmy mají dlouhodobé kontrakty, kupují vína i několik let předem než jsou z Châteaux uvolněna na trh, a dá se říci, že mají celý obchod pod kontrolou. Tato vína se tedy koupit přímo od výrobců nedají. A nyní začíná ten zmatek, obchodníci si navzájem konkurují, prodávají vína za různé ceny v různém stupni vývoje (ročníku) a ceny se samozřejmě rychle mění v souvislosti s klesáním skladových rezerv. Je to vlastně malá burza. Pro koncového zákazníka to však znamená, že nikdy nebude existovat pevná, neměnná cena, záleží jak dobře se dodavateli povede nakoupit.

Cenové třídy Bordeaux vín
Velmi obecně můžeme konstatovat, že běžné Bordeaux pod 250 Kč nedoporučujeme kupovat. Samozřejmě existují výjimky, ale za tuto cenu lze získat poměrně jednoduchá vína, která rozhodně konzumentovi potenciál regionu nenabídnou. V cenové kategorii 400-600 korun se již dají najít hezká vína z menších zámků, například v kategorii Cru Bourgeois. Nedosahují ještě kvalit slavných Châteaux, ale nabízí dobrý poměr kvality a ceny. Od 800 - 1 200 Kč již lze zakoupit vína klasifikovaná jako Grand Cru, která v dobrých ročnících splní téměř vše, co konzument od kvalitního Bordeaux může očekávat. Velká vína za 1 500 - 3 000 Kč nabídnou zážitek ještě o kousek lepší a to i v průměrných ročnících. A nakonec extratřída za 7 000, 15 000 ale i 30 000 za láhev. Jde o vína - individuality - kde se platí především za jméno, image, za limitovanou produkci a za koupi něčeho unikátního. Vysvětlíme milovníkovi Rolls Royce, že Ferrari je lepší, či naopak? Jde o srdeční záležitost a porovnávat tyto individuality navzájem je téměř nemožné. Nekonečné debaty v této kategorii se spíše blíží problematice volby Miss World...

Levné Bordeaux?
Kategorizace vín je zde velmi složitá a konkrétně je popisována v jiné části našeho katalogu. Ovšem není Bordeaux jako Bordeaux a nezkušený průzkumník se zde může lehce napálit. Bordeaux je zároveň nejčastěji komerčně zneužívaným názvem pro prodej podprůměrných vín v maloobchodních sítích. Vína s barevnou etiketou a velkým nápisem Bordeaux za 150 korun nekupujte – budete zklamáni.

Burgundsko

Slavná vinařská oblast Francie, která tradičně soupeří s Bordeaux o titul nejprestižnější oblasti světa. Jestliže v přímořské Bordeaux je králem Cabernet Sauvignon, tak v kopcovité severnější Bourgogne kraluje odrůda Pinot Noir, která je schopna dle řady odborníků poskytnout nepřekonatelná komplexní sametová vína. Bílou hvězdou na světovém vinařském nebi je však odrůda Chardonnay, která je v Bourgogne základem pro pravděpodobně nejdokonalejší bílá vína. Burgundsko je oblastí menších pěstitelů vyrábějících malá množství často mimořádných vín. Srdcem oblasti je Côte d’ Or (zlaté svahy), v jehož severní části Côte de Nuits se pěstují špičková červená vína. Jižní část Côte de Beaune je proslavena především víny bílými.

Typické červené odrůdy:
• Pinot Noir
• Gamay
Typické bílé odrůdy:
• Chardonnay
• Aligote

Klasifikace vín z oblasti Bourgogne

• Bourgogne AOC

• Bourgogne Passe-tout-grain AOC
Kvalitní červená vína, scelená z odrůd Pinot Noir a Gamay.

• Vína Villages AOC (Côtes de Beaune a Côtes de Nuits)
Označení kvalitnějších vín z omezeného počtu území nebo vesnic, od této kategorie již vína často zrají v dubových sudech.

• Premier Cru
Úřední ohodnocení nejlepších vinic.

• Grand Cru
Nejvyšší ohodnocení.

Burgundsko – ráj milovníků vína
Nejslavnější červená odrůda severu. Až na malé výjimky se dá říci, že veškerá burgundská vína pocházejí z této odrůdy. Milovníci těchto vzácných, sametových červených vín s hedvábnými tříslovinami je upřednostňují před všemi víny na světě. I přes složitý systém značení a obrovský počet malých apelací patří vína z Bourgogne na vrchol úrovně světového vinařství. Je možné zde cestovat z vinice na vinici a být neustále u vytržení nad nuancemi této odrůdy. Pinot Noir potřebuje čas, ale po určité době zrání získává nepřekonatelnou komplexitu, připomínající višeň, sušené švestky, tóny dřevin, kouře a často i ušlechtilé vůně zvěřiny a kůže. Výborně doplňuje širokou škálu pokrmů, jako jsou jehněčí, grilovaná masa, omáčky, roštěnec, pernatá zvěřina a podobně.

Mâconnais
Druhá největší oblast Burgundska známá velkou produkcí červených i bílých vín (AOC) – Mâcon, Mâcon Villages. Nalezneme zde i vína z prestižnějších území a vesnic nesoucí označení původu (AOC) – Pouilly-Fuissé, Pouilly-Vinzelles, Pouilly-Loché, St. Véran.

Côte Chalonnaise
Místní vína nabízejí vynikající poměr kvality a ceny při jejich výběru. Tuto oblast bezpečně poznáme podle nejznámějších AOC: Givry, Mercurey, Montagny nebo Rully.

Pinot Noir
Nejslavnější červená odrůda severu. Až na malé výjimky se dá říci, že veškerá burgundská vína pocházejí z této odrůdy. Milovníci těchto vzácných, sametových červených vín s hedvábnými tříslovinami je upřednostňují před všemi víny na světě. I přes složitý systém značení a obrovský počet malých apelací patří vína z Bourgogne na vrchol úrovně světového vinařství. Je možné zde cestovat z vinice na vinici a být neustále u vytržení nad nuancemi této odrůdy. Pinot Noir potřebuje čas, ale po určité době zrání získává nepřekonatelnou komplexitu, připomínající višeň, sušené švestky, tóny dřevin, kouř a často i ušlechtilé vůně zvěřiny a kůže. Výborně doplňuje širokou škálu pokrmů, jako jsou jehněčí, grilovaná masa, omáčky, roštěnec, pernatá zvěřina a podobně.

Côte de Nuits
Když Bourgogne, tak Pinot Noir, když Pinot Noir, tak Côte de Nuits. V tomto nejsevernějším regionu nalezneme 22 z 23 červených burgundských Grand Crus. Jména, jako jsou Vosne-Romanée, Gevrey-Chambertin, Chambolle-Musigny nebo Nuits St. George, zní jako hudba všem nejnáročnějším znalcům a milovníkům červených vín.

Côte de Beaune
Jestliže Côte de Nuits je požehnaným územím pro pěstování Pinot Noir, tak v Côte de Beaune to samé platí o odrůdě Chardonnay. Ačkoli zde nalezneme známá červená vína jako Pommard nebo Corton, tento region staví svoji slávu především na vínech bílých. Sedm z osmi bílých burgundských Grand Crus to jenom potvrzuje. Prestižní Puligny-Montrachet, Corton Charlemagne, Chassagne-Montrachet není třeba dlouze představovat.

Beaujolais Nouveau
Vinařský svátek a fenomén, který se rychle rozšířil po celém světě a každoročně třetí čtvrtek v listopadu v útulných hospůdkách i luxusních restauracích spojuje lidi bez rozdílu věku, zájmů nebo postavení. Po obsazení Francie Němci se v Lyonu v Beaujolais soustředila umělecká a kulturní smetánka, která po konci druhé světové války přivezla tuto tradici do Paříže. Posléze se objevil proslavený slogan „le beaujolais nouveau est arrivé“ („nové beaujolais je tady“), který oběhl celý svět. Pod tímto praporem vína Beaujolais Nouveau dobyla rychle frankofonní evropské země, Švýcarsko, Belgii, pak země anglofonní a zámoří. Jedná se o lehké, měkké, okouzlující víno z odrůdy Gamay s výrazným ovocným aroma. „Beaujolais Nouveau“ vás rozveselí, přivede do dobré nálady a je určeno pro pití ve společnosti dobrých přátel.

Beaujolais
Populární lehké víno z tohoto největšího regionu v Burgundsku proslavilo Francii po celém světě. Každoročně třetí čtvrtek měsíce listopadu začíná svátek vítání mladého Beaujolais Nouveau (Primeur). Klasické Beaujolais je svěží víno s nízkým obsahem tříslovin, z odrůdy Gamay, s nasládlým ovocným aroma. Označení Beaujolais Villages AOC může používat pouze třicet osm vybraných vesnic. Nejkvalitnější Beaujolais nese označení Cru (nevyznačuje se na etiketě) a jméno vesnice, ze které pochází. Crus jsou mnohem výraznější, hlubší, aromatičtější a mají více tříslovin.

Údolí řeky Rhony

Stará vinařská oblast na jih od Bourgogne, rozprostírající se podél povodí řeky Rhôny. Dělí se na severní a jižní podoblast. Côtes-du-Rhône je proslulá svými ohnivými, plnými a kořeněnými víny. Klasifikace je obdobná jako v Bourgogne, od vín AOC, vín Villages až po 13 Crus, z nichž je nejznámějším Châteauneuf-du-Pape. Mezi další výjimečná vína v této kategorii patří: Côté-Rôtie, Condrieu, Château-Grillet, Saint-Joseph, Hermitage, Crozes-Hermitage, Saint-Péray, Gigondas, Vaqueyras, Cornas, Lirac a Tavel. Typické červené odrůdy: • Grenache • Syrah • Mourvèdre • Carignan aj. Typické bílé odrůdy: • Viognier • Roussanne • Marsanne • Bourboulenc • Clairette Legenda o Châteauneuf-du-Pape Když byl ještě ve 14. století papežským městem Avignon, nejvyšší církevní hodnostáři rádi odpočívali ve svém letním sídle v kraji, jehož vína si zamilovali. Ve vinařském regionu pokrytém malými valouny se až ze 13ti odrůd dodnes vyrábí toto legendární, komplexní a ohnivé víno. Každá jednotlivá odrůda přitom dodá jinou vlastnost, a tak se zde rodí mohutné, tělnaté červené víno vyvíjející se v láhvi až patnáct let. Bílá vína Châteauneuf-du-Pape jsou vzácná, avšak s mimořádně dlouho trvajícím chuťovým zážitkem. Dodnes nese každá láhev vyražený znak města Avignonu – papežskou tiáru a překřížené klíče svatého Petra.

Chablis

Samostatný region v severozápadní části Bourgogne, s podmínkami podobnými spíše sousední oblasti Champagne. Také proto se dříve Chablis nezřídka vyrábělo ve sklepích velkých šampaňských domů. V roce 1938 byly zřízeny v Chablis samostatné apelace. Podobně jako všechna jemná burgundská Chardonnay i v Chablis vznikají poddajná suchá, přesto však šťavnatá a plná bílá vína. Chablis je 100% Chardonnay zrající často v dubových sudech. Je to vynikající minerální víno typické vůně, nazelenalé barvy, s vyváženým podílem kyselin. Nejčastěji se setkáme se stupni Chablis AOC nebo Petit Chablis AOC. Jemnější a kvalitnější požitek nabídne některé ze čtyřiceti Chablis Premier Cru. Ty nejnáročnější uspokojí jemné, lahodné a bohaté víno z jedné ze sedmi viničních tratí Chablis Grand Cru.

Champange

Co by to bylo za oslavu, za vítězství v závodech nebo za křest bez láhve šampaňského? Klasické šampaňské se stalo symbolem kvality, luxusu a synonymem prestiže, která nemá ve vinařském světě obdoby. Ať již je to hezká legenda o mnichu Dóm Pérignonovi či důkazy o jeho objevení v Anglii, reklama nebo vysoká cena, je jisté, že světlo světa spatřilo výjimečné, lahodné víno s dlouhotrvajícím proudem jemných bublinek, s bohatou chutí a vůní, bez kterého se neobejde žádná větší oslava ani lepší restaurace. Jestliže si vinaři ve Francii i jinde na světě zakládají na vínech z přesně definovaného území, v oblasti Champagne je to úplně obráceně – vína jsou zde směsí z různých ročníků, území, z různých odrůd i doby sklizně. K výrobě se používají pouze tři povolené odrůdy – Pinot Meunier, Pinot Noir a jediná bílá odrůda Chardonnay. Pomocí Méthode Traditionnelle (dříve se používalo názvu Méthode Champenoise), což je název procesu druhotného kvašení v láhvi, zde vznikají vína různých typů a kategorií. Běžné šampaňské bez udání ročníku zraje v láhvi nejméně rok, jemnější ročníkové zraje o dva roky déle. Na nejvyšším stupni kvality stojí Cuvées de Prestige, vlajkové lodi jednotlivých výrobců. Žádné jiné šumivé víno mimo tuto oblast nesmí mít na etiketě vyznačen název Champagne nebo Méthode Champenoise. Regiony Champagne: • Aube • Côte de Sézanné • Côte des Blans • Montagne de Reims • Vallée de la Marne

Královna šumivých vín - zlatavé, šumivé a minerální víno je tradičně oblíbené u široké veřejnosti. Jedinečnost Champagne je dána křídovým podložím, které dodává vínům nenapodobitelnou mineralitu. Champagne se dělí na 5 základních regionů - Montagne de Remis, Cote des Blancs, Vallée de la Marne, Aube a Cote de Sézanne. V těchto regionech se nalézá 17 vesnic, jejichž poloha je klasifikována označením Grand Cru a 43 vesnic Premier Cru.

Non Vintage Champagne – (bez udání ročníku) nejčastější a nejvíce rozšířená kategorie. Vína jsou určena k okamžité konzumaci a mohou být zcelována až ze sedmi posledních ročníku. K výrobě se používají odrůdy Pinot Noir, Chardonnay, Pinot Meunier. U většiny šampaňských domů bývají použity do těchto „základních cuvée“ všechny tři povolené odrůdy. Na této kategorii si výrobci dávají velice záležet a vína mohou ohromit svou komplexností a plností. Některá neročníková vína od nejprestižnějších domů mohou dosahovat mnohem vyšších kvalit než vína ročníková od průměrných domů. Mohou být označena jako Prestige Cuvée, Grande Cuvée ap.

Vintage Champagne – (ročníkové šampaňské) Vyrábí se pouze v dobrých ročnících, vína mají potenciál ke zrání, odrážejí v sobě kvalitu a charakter ročníku a zpravidla obsahují pouze dvě odrůdy. Těmito jsou Pinot Noir a Chardonnay, protože Pinot Meunier není vysázen ve vinicích typu Grand Cru. Pro výrobu jsou použity hrozny pouze jednoho ročníku, na rozdíl od neročníkových, kde se jedná o cuvée z několika ročníků. Nedoporučuje se otevírat mladá ročníková vína, protože se zpočátku neprojeví v celé své plnosti a kráse. Tato vína bývají označena Prestige Cuvée Vintage nebo jen Vintage. Ročníková šampaňská bývají často na vrcholu portfolia, které výrobce nabízí.

Champagne z jedné odrůdy - jedná se o charakteristická vína, která jsou vyrobena pouze z Chardonnay – Blanc de Blanc nebo Pinot Noir – Blanc de Noir. Méně známé šampaňské domy vyrábějí i Blanc de Noir z Pinot Meunier, ale tato vína nedosahují takové komplexnosti. Všechna nejznámější šampaňská vína od prestižních výrobců jsou však cuvée.

Languedoc-Roussillon

Nejjižnější a zároveň nejrozsáhlejší oblast Francie produkující především větší množství levnějších vín různých odrůd, často v kategorii Vin de Pays. V poslední době začíná kvalita produkce nabývat nad kvantitou a pověst těchto vín se neustále zlepšuje. Mezi nejznámější vína AOC patří Fitou, Corbiéres, Côtes du Roussillon Villages, Coteaux du Languedoc. Za zmínku stojí známá dolihovaná vína „Vin doux naturel“, jako jsou Maury, Muscat de Frontignan, Banyuls nebo Rivesaltes.

Typické červené odrůdy: • Grenache • Syrah • Mourvèdre • Cinsault • Carignan

Typické bílé odrůdy: • Macabeu • Muscat • Grenache Blanc • Clairette

Vin de Pays d’ Oc Osobitá a v posledních letech výrazně expandující kategorie krajových vín z jižní Francie. V posledních 10ti letech se řada známých vinařů rozhodla chopit příležitosti a investovat do nových vinic v této obrovské lokalitě s velmi dobrými podmínkami. Díky profesionálním zkušenostem a prvotřídní moderní technologii se zde rodí skvělá vína za neuvěřitelné ceny. Nově používané „klasické“ odrůdy jako Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah a další zde dobře prospívají a na stůl se nám tak dostávají výrazná a plná jižní vína cenově srovnatelná s levnou zámořskou i domácí produkcí, ovšem často mnohem vyšší kvality. VdP jsou právě tím typem technologicky dokonalých vín, kterým můžeme bez obav častěji zaplňovat mezery mezi vychutnáváním dražších a slavnějších vín.

 

Údolí řeky Loiry - Val de Loire

V překladu „údolí řeky Loiry“. Podél této nejdelší řeky Francie se pěstuje široké spektrum vín bílých, růžových, červených, perlivých i šumivých. Západní region Nantes je znám především svými Muscadety vyráběnými metodou Sur Lie z kraje Sèvre-et-Maine. V Anjou a Samouru se setkáme s vyšší produkcí vín růžových a šumivých. V Touraine to jsou suchá i sladká vína z odrůdy Chenin Blanc. Střední tok Loiry je typický slavnými Sauvignony. Jsou to svěží, suchá odrůdová vína, jako např. známé Pouilly-Fumé nebo Sancerre. Sur Lie Sur Lie je tradiční metoda školení typická pro víno Muscadet z regionu Nantes. Protože je žádoucí, aby víno mělo více hroznovou vůni a chuť, nechá se celou zimu na svých kvasnicových kalech, při stáčení se nefiltruje a lahvuje se „Sur Lie“ (z kvasnic). Touto metodou se vínu zdůrazní buket, získá se jemné perlení a výraznější ovocná chuť i svěžest. Výraz Sur Lie se poté přiřazuje k názvu vína. Typické červené odrůdy: • Cabernet Franc • Gamay • Pinot Noir • Grolleau Typické bílé odrůdy: • Melon de Bourgogne • Sauvignon Blanc • Chenin Blanc Regiony: • Touraine • Nantes • Anjou-Samour • střední Loire

 

 Itálie

je zemí s největší produkcí vína na světě. Vyrábí se zde ročně 77 miliónů hektolitrů vína a to představuje 33 % evropské a 25 % světové produkce. Historicky patří mezi první země, kde se víno vyrábělo, dějiny italského vinařství jsou staré nejméně 2500 let.  Vinařství v Itálii nemá žádné zřetelně ohraničené oblasti jako Francie nebo Španělsko. Vinná réva se pěstuje na celém území s výjimkou nejvyšších hor. Hory se nacházejí na severu země - Alpy a uprostřed leží Apeniny.Mezi oběma horskými oblastmi se nachází Pádská nížina. Klimatické podmínky můžeme zjednodušeně označit na severu Itálie jako podnebí kontinentální, na jihu jako středomořské. Protože vinohrady nikdy neleží daleko od moře, nejsou zde extremní teplotní výkyvy. Půda na severu Itálie je vápenitá, na jihu a na Sicílii vulkanická.  V Itálii se pěstuje nepředstavitelné množství různých odrůd, v literatuře se jich uvádí na 2 000. Některé jsou prastaré domorodé, část sem přinesli Řekové, ale pěstují se zde i moderní, většinou francouzské odrůdy.  Vinařské zákonodárství
Italská révová vína se dělí na čtyři kategorie:  ·     Vino de Tavola VT - stolní víno - tato vína nejsou odrůdově ani množstevně omezena, ale vedle běžných stolních vín jsou mezi nimi i některá velká vína  ·     Indicazione Geografica Tipica IGT - obdoba francouzského Vin de Pays, označení pro vína pocházející z určité vinařské oblasti  ·     Denominazione di Origine Controllata - DOC - víno s kontrolovaným označení původu, těchto DOC je v Itálii asi 500  ·     Denominazione di Origine Controllata e Garanta - DOCG - víno nejvyšší kvality s kontrolovaným označením původu, v současné době je jich uzákoněno asi 14.  Vinařské zákonodárství je oproti francouzskému značně benevolentnější. Vinařský zákon v Itálii platí od roku 1963. Statut DOC a DOCG sice určuje hranice okrsku, stanovuje pěstované odrůdy, ale největším nedostatkem je, že sice stanovil maximální množství sklizně, ale oproti Francii příliš vysoko. Např. maximální úrodu pro Chianti stanovil na 87,5 hl na hektar, pro Soave na 98 hl na hektar, zatímco pro obdobná vína v Bordeaux je stanoven limit 50 hl na hektar. Italští vinaři se vydali cestou zvyšování úrody a snižování cen. O tom také svědčí zavedení lahví o obsahu 1,5 a 2,0 litrů s uzávěrem Alcork (šroubový uzávěr) i pro vína se statutem DOC. To ovšem neznamená, že by v Itálii nebyla nádherná vína, ale orientace mezi nimi je ztíženější a je nutno pečlivě vybírat.  Výběr usnadní termíny, uváděné na etiketách, které označují výběrová vína:  ·     Classico - v některých DOC nebo DOCG jsou stanoveny nejlepší polohy a vína z těchto poloh mohou nést toto označení. Setkáte se s tím zejména u vín jako je Soave, Chianti, Bardolino, Valpolicella nebo Orvieto.  ·     Superiore - označení pro vína vyrobená ze sklizně vybraných hroznů. Mají vyšší obsah alkoholu, než obdobná vína stejných značek.  ·     Riserva - označení pro vína DOC, která zrála stanovený počet let  ·     Riserva speciale - vína, která zrála ještě déle než běžná reservaDalo by se říci, že celá Itálie je jedna veliká vinařská oblast. Ročně se zde vyrobí osmdesát milionů hektolitrů vína, což představuje čtvrtinu světové produkce a prvenství v množství vyrobeného vína. Tradici starou tři tisíce let, rozmanitost odrůd, pestrou škálu vín a oblastí může překonat snad jedině Francie. V dnešní době jsou italská vína jako nedílná součást jižní kuchyně velmi oblíbená a dotvářejí spolu s módou a výrobky z Itálie moderní, temperamentní životní styl. Setkáme se zde s lehkými, snadno pitelnými víny, ale i s neuvěřitelně plnými, komplexními a slavnými víny, jako jsou Barolo, Brunello di Montalcino nebo Vino Nobile di Montepulciano. Legendou se stalo Chianti, jako nejznámější představitel italského vinařství. Asi každý se již setkal o dovolené s lehce perlivým Lambruskem a není třeba představovat typické kořeněné vermuty nebo slavné šumivé Asti Spumante. Rozhodně stojí za to ponořit se do italského labyrintu vín a rozpoznávat jednotlivé nuance příjemných chutí a vůní.

Kategorizace a značení v Itálii
V italských vinařských zákonech platí o něco méně přísné normy povolené výtěžnosti, a tak se zde setkáme s velmi rozdílnou kvalitou v rámci jednotlivých kategorií. Můžeme se setkat s výjimečnými a drahými stolními víny, a naopak s víny průměrnými v kategorii DOC.

VDT (Vino Di Tavola) – Stolní vína určená pro běžné a snadné pití, pro každodenní spotřebu.

IGT (Indicazione Geografica Tipica) – Regionální vína vyšší kvality než VDT, s kontrolovaným původem. Některá takto značená vína již mohou být velmi kvalitní a drahá.

DOC (Denominazione di Origine Controllata) – Označení srovnatelné s francouzským AOC, vína jsou kontrolována dle původu, výnosu, doby zrání, technologie a kvality. Vín DOC existuje přes 500 druhů, od průměrných až po nejkvalitnější.

DOCG (Denominazione di Origine Controllata Garantita) – Od roku 1980 platí tento nejvyšší stupeň kvality pro špičková a nejkvalitnější vína DOC v zemi. Prvním vínem DOCG bylo uznáno Barolo a dnes se takto označuje cca 20 italských vín, přičemž polovina z nich pochází z Toskánska a Piemontu.

Mezi další důležité typy označení patří Classico, které udává původ z vybraného území s nejlepšími podmínkami v dané oblasti, Superiore znamená o něco vyšší stupeň alkoholu a Riserva/Riserva Speciale je označení delší doby zrání, než je předepsáno pro danou kategorii (například u Chianti zrajícího jeden rok je to dalších 12 měsíců, nebo u tříletého Barolo znamená Reserva další 2 roky zrání).

Stupeň sladkosti poznáme podle názvů Asciutto (velmi suché), Seco (suché), Abbocato (mírně sladké), Semi-seco (polosuché), Amabile (sladké) nebo Dolce (velmi sladké). Frizante znamená perlivé víno, Frizantino mírně perlivé. Amaro je hořké, Spumante šumivé, Passito se označují velmi sladká vína z pozdních sklizní, k jejichž výrobě byly použity hrozinky.

Bianco, Rosato, Ciaretto, Rosso označují barvu vína (bílé, růžové, lehce červené, červené).

 

Piemonte

 Severozápadní oblast, tvořící společně s Toskánskem pilíř italského kvalitního vinařství. Mimo samotný region Piemonte se do oblasti přiřazují sousedící regiony Lombardia a Liguria. Z pěstovaných odrůd jsou to Barbera, Moscato, ale hlavně Nebbiolo, které je základem slavného vína Barolo. Známými víny zdejší oblasti jsou Barbaresco, Barbera d’ Alba nebo Gavi di Gavi. Slavnou kapitolou Piemontu je pravděpodobně výroba nejlepších světových sladkých šumivých vín Asti Spumante z aromatické odrůdy Moscato. Nesmíme zapomenout ani na produkci různých typů vermutů, vín s přídavkem tajných kořeněných a bylinných směsí.

 

 

Puglia První zmínky o přítomnosti civilizace v oblasti Puglia (Apulie) se datují do doby 3000 let př.n.l. První keře vinné révy zde vysázeli Řekové přibližně 800 let př.n.l. V jejich stopách dále pokračovali Féničané a později i Římané. Oblast leží v jihovýchodním cípu Itálie a může se pochlubit velmi dlouhým mořským pobřežím. To se samozřejmě odráží i v místní kuchyni, pro kterou jsou základem mořské ryby a korýši, ale i olivový olej a zelenina. Z masitých jídel jsou typické hlavně úpravy skopového. Svou krajinou se Puglia liší od okolních oblastí. Nejsou zde žádné hory a vládne zde podnebí středozemního moře. Přestože oblast Puglia je známa hlavně díky velké produkci levnějších vín, tak i zde vinaři produkují kvalitní vína s vlastní identitou. Příkladem toho jsou vína z vinařství Tormaresca, které zakoupila rodina Antinori.

 Trentino-Alto Adige 

Víno bylo v tomto regionu pěstováno již po staletí. Nadmořská výška 250 až 900 metrů nad mořem poskytuje ideální podmínky. Vinohrady jsou zde vysázeny na červené vyvřelině - je to vulkanická hornina s minerálními usazeninami, známá také jako křemenný parafín. Pórovitost zajišťuje vrchní písčitá vrstva. Vysoký obsah minerálních látek v půdě dává vínům zajímavou minerální chuť a částečně je odpovědný za jejich mimořádnou dlouhověkost. Středomořské podnebí regionu umožňuje také pěstování dalších rostlin jako jsou olivy, granátová jablka, cypřiše nebo mandlovníky. Průměrná roční teplota je 12°C, v průběhu vegetačního období - květen až září - je to 18°C. Díky velkým teplotním rozdílům v tomto období jsou hrozny bohaté na cukr a aroma. Specifická půda a mikroklimatické podmínky jsou základem pro vína se zřetelným regionálním charakterem.

Umbria

Tato oblast patří k pěti vinařským krajům Itálie, které neleží u moře. Vládnou zde studené zimy a neobyčejně teplá léta. Důležitými odvětvími pro tento region je lesnictví, zemědělství a vinařství. Hlavními pěstovanými plodinami jsou vinná réva a olivy. Umbrie je rájem pro vyznavače venkovské kuchyně. Najdete zde tradiční pokrmy z etruských i římských časů. Můžete zde ochutnat například šťavnatou vepřovou pečeni, perugijské hovězí nebo jehněčí s jednoduchými omáčkami z rajčat, hub, olivového oleje nebo lanýžů. Umbrie je největším producentem lanýžů na světě. Tento region se může pochlubit dlouhou vinařskou historií, ale hlavně v posledních desetiletích výrazně zlepšující se kvalitou. Nejznámějším vínem z Umbrie je Orvieto. V poslední době se na výsluní začínají dostávat i vína červená – několik jich již bylo zařazeno i do kategorie DOCG.

Veneto

První informace o osídlení lagun a přilehlých oblastí Veneta pocházejí z druhého století před naším letopočtem. Bylo to ještě před příjezdem Římanů, kteří následně založili města Verona, Vicenza, Padova a vytvořili desátý císařský region – Venetia. Obchod s Asií, který byl veden přes Benátky, přinesl regionu velké bohatství a blahobyt. Díky investicím proudícím do Benátek v této době vznikl dodnes funkční systém kanálů, zajišťujících jejich infrastrukturu. Až do počátku 20. století si Benátky udržely status důležitého přístavního města. I přesto, že hory pokrývají přes jednu třetinu území, patří Veneto mezi nejvýznamnější vinařské regiony Itálie. Přítomnost hor a blízkost moře v rámci jednoho regionu přispívá k rozmanitosti klimatu a tím i rozdílnosti produkovaných vín. Nalezneme zde více než 20 podoblastí, zařazených do kvalitativní kategorie DOC. Mezi nejznámější patří Bardolino, Valpolicela a Soave, které produkují každoročně stovky milionů lahví. Za povšimnutí stojí také vína Prosseco, Amarone, Breganze, Lugana a Bianco di Custoza. Navzdory každoroční rozdílnosti podnebí se ve Venetu produkují vína konstantně vysoké kvality.  

Španělsko

Celková rozloha Španělska je 504 tisíc km čtverečních. Více než polovinu země zaujímá španělská Meseta, rozsáhlá centrální plošina. Její průměrná výška je 600-800 metrů nad mořem. Je většinou odlesněná a pokryta rostlinou formací s trnitými stromy a keři. Panuje zde kontinentální podnebí s velmi horkými léty a tuhými zimami. Je zde pět vinařských regionů, které jsou známy především obrovským množství laciného vína. Jsou to Vinos de Madrid, Mentrida, La Mancha, Valdepaňas a Ribera del Guadiána. Ostatní regiony, kde se produkuje nedolihované víno jsou Rioja a Navarra, Ribera del Duero, Katalánsko, Valencie. Mimo tyto hlavní zóny pěstování révy existují ještě menší roztroušená území.Celková rozloha španělských vinic kolísá kolem 1,2 milionu hektarů.
Španělská vína začala být ve světě oceňována a víno z Rioji, Navarry a Penedés mají ve vinařském světě zvuk. 

Crianza, reserva a granreserva.

 

 Portugalsko  Tato země je pro nás vinařsky dost exotická, znalost portugalských vín se většinou omezuje na portské a Madeiru. Přírodní vína se na našem trhu objevují jen ojediněle. Portugalsko zaujímá podle plochy vinic čtvrté místo na světě - je zde více než 300 000 hektarů vinic, ale podle výroby vína je až na sedmém místě se 7 miliony hektolitrů. Výnosy portugalských vinic jsou jedny z nejnižších a často nedosahují ani 20 hl na hektar.  Podnebí je v Portugalsku mírné, bez extrémních teplot. Zimy jsou mírné a léta teplá, ale rozhodně ne horká. Sever země otepluje severoatlantický Golfský proud a oceán sem přináší potřebnou vlhkost. Centrum o něco teplejší a sušší. V Portugalsku jsou velké rozdíly v technologii. Můžeme zde najít podniky, kde je vše řízeno počítači, kde se používá řízené kvašení, jablečno-mléčná fermentace, křemelinová filtrace a na druhé straně podniky, kde jsou hrozny místo lisování sešlapávány ve velkých kamenných korytech zvaných lagar, kde filtrace a školení vín je vyloučeno a jediná manipulace je přetáčení a ležení ve starých dubových sudech.  

 

Německo
Německé vinařství má tisíciletou tradici a první vinice zde zakládali římské legie, které na začátku našeho letopočtu obsadily jižní část Německa a vytvořily obranou linii od Rýna po Dunaji až k Vídni.
Vinice byly vysazovány především v údolích řek Rýna a Mosely.Pěstovala se zde vždy bílá vína a němečtí vinaři dokázali po staletí udržet jejich vynikající jakost. Byla to především rýnská vína, která byla nejvíce žádána. Cenila se vína lahvově zralá, jantarové barvy, plná, aromatická.
Nejvíce si rýnská vína oblíbili Angličané a protože jim nejvíce zachutnalo rýnské víno z okolí městečka Hochheim začali je nazývat Hock a tento název se stal v Anglii synonymem pro rýnská vína. Zatím co v minulých stoletích si angličtí lordi uchovávali ve svých sklepích tato vína i několik desítek let a nebylo výjimkou konzumovat rýnská vína stará 60 i více let v dnešní době se více cení svěžest a lehkost. Neplatí to však pro vzácná predikátní vína jako je Beerenauslese a Trockenbeerenauslese. Tato sladká, velmi plná a silně aromatická vína získávají se teprve po delším ležení na lahvi zakulacují a komplexnost jejich chuti a aroma je nepřekonatelná.Němečtí vinaři prosluli velkým zvyšováním úrodnosti vinic. Ojediněle se v Německu vyrábějí i dobrá červená vína, ale je zde převaha vín bílých. Vinice jsou osázeny z 85 % bílými odrůdami. Největším importérem německých vín je velká Britanie kam se vyváží 990 tisíc hl, do USA 570 tisíc hl a do Holandska 275 tisíc hl.  

 

Rakousko
 V současnosti je v Rakousku asi 51 000 hektarů vinic. Vinice jsou ve všech polohách od rovinatých poloh v nížinách přes mírné sklony na úbočí kopců až po strmé terasy na svazích hor. Rakušané mají dokonce zvláštní termín pro víno, kde hrozny pro jeho výrobu, byly vypěstovány na svazích s větším sklonem než 26 % - Bergwein (horské víno). Vinohrady jsou až do nadmořské výšky 600 m. Půdy jsou velmi proměnlivé - na severu vápencové, štěrkovité, jílovité, na březích Neziderského jezera písčité a ve Štýrsku hlinité. Podnebí je kontinentální, mrazy v zimě, teplá, suchá léta. Roční srážky jsou asi 700 mm ročně.  V roce 1985 se v tisku objevily první zprávy, že v rakouských vínech je přídavek jedovaté látky - „protimrazového přípravku“ dietylénglykolu. I když zprávy v tisku přeháněly a toxicita dietylénglykolu je menší než toxicita ethylalkoholu, byla tato nezákonná praktika, která zvyšuje obsah extraktu ve víně a subjektivně i pocit sladkosti, podvodem a vinaři za ní draze zaplatili. Export rakouských vín se rapidně snížil a trvalo deset let, než se podařilo tuto aféru zahladit.  

Vysvětlení počeštěného termínu „apelace“ odvozeno od appellation. Slovo označující velmi konkrétně víno z konkrétního místa (často tím je jen malá parcela nebo velmi limitovaná část území) vyrobené z konkrétní povolené odrůdy, specifickým způsobem, často bývá toto označení i jménem vína. Velikost apelace je celkem rozmanitá, jak produkce francouzských vín sama. Někdy se může jednat o parcelu o rozloze jen jednoho hektaru jindy se může dosáhnout i několika tisíc hektarů. V poslední době se toto slovo stále rychleji zaintegrovává do slovníku všech velkých milovníků vína.

 Maďarsko 

Celková plocha maďarských vinic je 203 550 ha a Maďarsko se podílí na světové výrobě vína 4 %, roční výroba je asi 5 miliony hektolitrů. Vinice se rozprostírají západně od Dunaje, na kopcích v okolí Gyoru, v širokých údolích Alfoldu, v okolí Balatonu , v rovinách mezi městy Kecskemet a Szeged, u města Miskolc a v tokajské oblasti u slovenských a ukrajinských hranic v povodí řeky Ondavy. Podnebí je zde většinou kontinentální, pouze v okolí Balatonu zmírňuje velká vodní plocha velké výkyvy v teplotách. Tokajská oblast je proslulá svými teplými podzimy a mlhami, které podporují růst ušlechtilé plísně Botrytis cinerea.  
Maďarsko je rozděleno na 22 poměrně malých vinařských oblastí, které jsou rozptýleny po celém území.   

 Rumunsko 

V současnosti patří Rumunsko se svou rozlohou vinohradů 275 tisíc hektarů a roční výrobou 8 milionů hektolitrů mezi přední vinařské země. Bohužel celková úroveň rumunských vín zaostává za světovými producenty. Nedostatky v infrastruktuře, malá obchodní zručnost a nezkušenost importérů způsobuje, že image rumunských vín je velmi nízká. Většinou se snaží konkurovat nízkou cenou, ale tato vína neobstojí v konkurenci vinařských velmocí. Přitom některá rumunská vína dosahují skutečně špičkové úrovně, ale svět o nich neví. Páteří rumunského vinařského průmyslu jsou družstva. Stát nemá tak pevnou kontrolu nad vinařským průmyslem jako v Bulharsku.  Značení vín  Vino de masa - stolní víno
V.S.O. - označení pro odrůdová a známková vína z jedné oblasti
V.S.O.C. označení pro nejkvalitnější vína   Tato vína se rozdělují podle obsahu cukru v hroznech, z kterých byla vyrobena a zhruba odpovídají německým predikátním vínům.  ·     Cules la Maturiate C.M.D - (obdoba Spatlese) minimální cukernatost 95 Oechsle - l stupeň Oechsle je ekvivalentem 2 - 2,5 g cukru na kilo hroznů  ·     Cules la Maturiate Innobilarea C.M.I. - (obdoba Auslese) minimální cukernatost 100 Oechsle.  ·     Cules la Innobilarea Boabelor C.I.B. - (obdoba Beerenauslese) minimální cukernatost 112°Oechsle.  
Podnebí je kontinentální s horkými léty a studenými zimami, na jihovýchodě je mírnější vlivem Černého moře. Půdy jsou v širokém spektru od písčitých naplavenin v nížinách přes kamenité půdy banátských svahů a okrajů Karpat po vápencové půdy Dobrudže.

  

Bulharsko
Celková plocha vinic činí přes 180 000 hektarů. Mimo moštové odrůdy se pěstují na velké části výměry odrůdy stolní. Celková produkce vína činila v roce 1994 1 800 tisíc hektolitrů.
V posledním desetiletí dosáhlo Bulharsko velmi dobrých výsledků při modernizaci vinařství a zavádění špičkových technologií. Ve velkém se obměňovala odrůdová skladba a převážně se vysazovaly odrůdy světového sortimentu jako Cabernet Sauvignon, Merlot, Sauvignon a Chardonnay. Vyrábí velké množství poměrně laciného, ale pitelného vína a dobylo si trhy zejména ve Skandinávii, v Německu a Anglii. Bulharsko je také výrobcem širokého sortimentu dezertních vín s obsahem 16 - 20 % alkoholu. Některá se dovážela i k nám.
Bývalé Československo bylo velkým dovozcem bulharských vín. Vozila se vína v cisternách i vína v originálních lahvích.Vína dovážená v cisternách se zprvu lahvovala jako odrůdová, později , jak se začínalo s výrobou známkových vín, se používala do různých známek. Po roce 1990 se obchod s bulharskými víny prakticky zastavil a teprve koncem devadesátých let se znovu začínají bulharská vína k nám dovážet. standartní kvalita, která je rozdělena do dvou skupin - stolní vína, která se označují pouze názvem státu a selská vína (Tradicionno regionalno vino), která se označují podle původu.  vysoká kvalita se také dělí do dvou skupin - vína deklarovaného zeměpisného původu (DGO - Vino od deklariran Geografski), které nesou označení podoblasti, města nebo obecní označení původu a vína nejvyšší kategorie jakosti Controliran (Vino kontrolirano), které musí být vyrobeno v některém DGO a pouze z odrůd, které jsou pro danou oblast povoleny.  speciální kvalita ta je určena pro dolihovaná vína.  

 

JAR
Začátky jihoafrického vinařství souvisí s přistěhovalci. V roce 1688 přišli do Kapska francouzští hugenoti, kteří museli uprchnout z Francie a začali zakládat vinice a vyrábět  Vinařský zákon
Moderní vinařský zákon byl přijat v roce 1973 (South African Wine of Origin). Je založen na systému označení původu a kontrole výroby.  Označení Wine of Origin mohou nést pouze vína z hroznů vypěstovaných v pěti regionech (regions), třinácti okresech (distrikts), 22 rajonech (wards) a 59 usedlostech (estates). Na lahvi, která pochází z kontrolované produkce, je pečeť, která má tři barevné pruhy:    modrý pruh zaručuje, že 100 % vína pochází z daného regionu, okresu, rajonu nebo usedlosti.    červený pruh zaručuje, že nejméně 75 % vína pochází z deklarovaného ročníku    zelený pruh zaručuje, že nejméně 75 % vína pochází z deklarované odrůdy.  Všechna exportovaná vína musí mít exportní osvědčení vydávané úřadem Wine and Spirit Board v Nietvoorbiju. Tento atest se uděluje až po důkladném chemickém rozboru a senzorickém posouzení.
Podnebí je obdobné jako ve Středozemí, nejvíce srážek bývá v pobřežních oblastech. Vinice jsou většinou na rovinách a na úpatí hor, v poslední době se začaly vinice vysazovat i na strmějších svazích. Typy půd jsou velmi rozmanité od štěrků, písčitojílovitých půd až po pískovce u Stolové hory a břidlice a spraše v říčních údolích.  Teploty jsou rozdílné, nejchladnější je distrikt Overberg, nejteplejší Little Karoo, Olifants River a Tulbagh. V okolí Kapského města se někdy stává, že hrozny nedozrají.  V teplých oblastech naopak hrozny trpí horkem a v některých usedlostech sbírají hrozny v noci, aby se využily nižší teploty a hrozny dopravily do lisoven v optimálním stavu. Vína z takto sklízených hroznů bývají na etiketě označována údajem „Night Harvested“ (sbírané v noci).  USA
S prvními kolonizátory přišli i mniši, kteří začali na různých místech nynějších USA pěstovat révu pro výrobu vína, které potřebovali pro bohoslužebné účely.  V současné době je největším exportérem stát Kalifornie. Vína jsou díky optimálním klimatickým podmínkám plná a harmonická. Produkují se světové klasické odrůdy : Cabernet Sauvingon, Souvingon blanc, Chardonnay, Zinfandel. Ke škodě kvality vín mnozí vinaři provádějí barikování za každou cenu a to i tam, kde není toho zapotřebí 

 

Chile
Chile zaujímá úzký a hornatý pruh území o délce 4 200 km podél jihozápadního pobřeží Jižní Ameriky. Táhne se od tropů na severu až k subpolárním oblastem na Ohňové zemi. Vinná réva se zde pěstuje jen mezi 27° a 39° jižní šířky v pásmu dlouhém 1 300 km. Vinice jsou na pobřežních a údolních rovinách, které sahají až k úbočí And.  Klima je rozdílné, na severu jsou velká horka, na jihu vysoké srážky. Nejlepší klima je ve středu vinorodého pásu - středomořské s vlhkými, mírnými zimami a suchých, teplým létem. Příznivě působí značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí - denní teploty jsou 30-35°C a noční jen 12-15°C. Půdy jsou zde většinou hluboké, vápencové.
Začátky pěstování vinné révy spadají do 16. století, kdy do země přišli španělští kolonisátoři. Mniši, kteří přišli s vojáky, začali obracet zdejší obyvatele na křesťanskou víru a pro bohoslužby potřebovali víno a proto založili vinice. O další rozšíření se zasloužili v 19. století přistěhovalci z Evropy. Mezi nimi přišel v roce 1874 do Centrálního údolí Don de Rojas y Salamanca a založil zde vinařský podnik Tarapaca. Přivezl z Francie sadbový materiál - zejména odrůdy Cabernet Sauvignon, Merlot, Sauvignon blanc a Chardonnay. Tento dovoz se šťastnou náhodou uskutečnil ještě před tím, než Francii zachvátila fyloxera. Tak se stalo, že Chile je jedinou zemí na světě, kde ušlechtilé odrůdy nejsou roubovány na americké podnože, ale všechny jsou pravokořenné.  Od zavlečení révokazové nákazy zachránila Chile jeho poloha a špatná přístupnost území. Na západní straně je chrání Tichý oceán, na východě velehorské pásmo And, na jihu a severu jsou území pro pěstování révy naprosto nevhodné. Zda je pro víno lepší, když pochází z pravokořenné révy, o tom se přou bezvýsledně vinaři již dlouhou dobu. Jedno je však jisté, pravokořenná réva má značně delší životnost, výjimkou nejsou ani keře sto let staré.  Při výrobě vína se vesměs používají moderní technologie. Bílé hrozny se sklízejí pouze ručně, u modrých se někde používají sklízecí stroje. Bílé hrozny se lisují na pneumatických lisech, vylisovaný mošt je ochlazován a vlastní fermentace probíhá v nerezových tancích za řízené teploty 12 -16°C. Školení a filtrace vína jsou urychleny a již po půl roce se mladé víno stáčí do lahví, aby se co nejvíce zachovala jeho svěžest.  Některá vína z odrůd Sauvignon blanc a Chardonnay jsou po fermentaci přečerpána do barikových sudů z francouzského nebo amerického dubu. Doba ležení záleží na zkušenosti sklepmistra, aby chuť dřeva nezakryla původní aroma vína, ale pouze jej obohatila o tóny vanilky, kávy a čokolády.  U červených vín se rmut nakvašuje vždy v nerezových tancích. Po vykvašení je velká část červených vín uskladněna v barikových sudech. Chilská červená vína se vyznačují plností, vyšším obsahem alkoholu a tříslovin a intenzivní tmavě červenou barvou. Jejich chuť a vůně plně odráží příznivé klimatické podmínky pro pěstování modrých odrůd.  Apelační systém není v Chile zaveden, ale na etiketách renomovaných firem je vždy uvedena oblast původu. Většinou se vyrábějí čistě odrůdová vína.  Vína jsou rozdělena do čtyř kategorií:  ·     běžná vína  ·     vína s označením „Reserva“, která musí ležet nejméně 6 měsíců v barikových sudech  ·     vína s označením „Gran reserva“, která musí ležet v barikových sudech mimimálně 12 měsíců  ·     výběrová vína „Gran reserva“ ve speciálních atypických lahvích, které leží v barikových sudech 15 i více měsíců.  Na etiketách jakostních vín je uváděna odrůda, rok sklizně, obsah alkoholu, obsah v ml, oblast původu a běžné údaje o výrobci.
V Chile je zakázáno přicukřování moštů.  

 

Argentina 

Historie : Název Argentina pochází z latiny a znamená „země stříbra“. Nazvali jí tak španělští kolonisté, kteří v 16. století zemi okupovali. Ti také přivezli první sazenice révy vinné. První vinice vznikly v 16. století v provinciích Mendoza a San Juan a založili je mniši, kteří používali víno k bohoslužebným účelům. Až do vyhlášení samostatnosti Argentiny v roce 1810 byla výsadba vinic zanedbatelná. Teprve příliv emigrantů v polovině 19. století zvedl zájem o zakládání vinic. Přistěhovalci z Německa, Itálie a Španělska přivezli i evropské odrůdy révy vinné a začali na úpatí And zakládat vinohrady. Zdejší vinaři se zaměřili především na uspokojování tuzemské spotřeby.Zemi tvoří dvě naprosto rozdílné oblasti - vysokohorský systém And na západě a rozsáhlé rovinné planiny na východě. V zemi je 350 000 hektarů vinohradů, což jí řadí na páté místo na světě. Vinohrady leží hlavně v podhůří And mezi 25°- 40° jižní šířky. Argentinské vinice jsou většinou na úbočí horských svahů, půdy jsou většinou hluboké, aluviálního původu. Největším problémem je voda. Ve vegetačním období je minimum srážek a většina vinic se musí zavlažovat. Zimní srážky, kterých spadne v Andách velké množství, jsou zachycovány v přehradách a rozvádějí se závlahovým systémem, který patří mezi nejmodernější na světě. Kromě toho vinaři vykopali systém asi 30 000 studní, které doplňují závlahový systém. Velkou přírodní pohromou, která často postihuje argentinské vinaře jsou kroupy. Kolem řek se totiž v chladnějších obdobích vypařuje voda, ve vyšších vrstvách atmosféry se mění v kroupy a nárazové větry vrhají ledovou tříšť na vinice a dokáží během krátké doby nadělat obrovské škody. Na ochranu proti tomuto živlu jsou vinice chráněny sítěmi a tak se na vinicích rozprostírají kilometry sítí. Podnebí je zde kontinentální, velmi suché, ale také velmi teplé.
V Argentině je zřízen státní kontrolní orgán, který důsledně kontroluje vína, jak pro místní spotřebu, tak pro export. Z každého vyváženého kontejneru vína se odebírá vzorek pěti lahví, který se podrobí analytické a senzorické analýze a pokud nevyhoví předepsaným podmínkám, nedostanou vinaři exportní povolení. V Argentině je zakázáno přislazovat mošty a vinařští inspektoři procházejí v době vinobraní všechny sklepy a pokud někde najdou zásobu cukru následují přísné sankce. Argentinské vinné etikety obsahují všechny potřebné údaje - název odrůdy (převážná většina vín jsou odrůdová), název výrobce, oblast, kde byly hrozny vypěstovány, ročník, obsah alkoholu a objem v ml. Apelační systém je zaveden pouze ve zvláštní části oblasti Mendoza a to v podoblasti Lujan de Cuyo. Vína vyrobená z hroznů sklizených na schválených vinicích jsou označena označením původu - Denominacion de Origes Controlada Lujan de Cuyo. Podmínkou je, že musí být vyrobena minimálně z 80 % z odrůdy Malbec.
Odrůdová skladba je velmi pestrá, pěstuje se zde velké množství různých francouzských, španělských, italských a německých odrůd. Jedinou místní odrůdou pěstovanou ve větším měřítku je bílá odrůda Torrontés, které je spolu s odrůdami Palamino a Pedro Ximénez používána k výrobě dezertních vín typu Sherry.  Tato země z jižního cípu Ameriky je pátou největší vinařskou zemí světa. Podobně jako v sousední Chile je vinohradnictví silně ovlivněno Andami. Na čistém vzduchu a díky nutnému zavlažování průzračnou horskou vodou se zde velmi daří řadě odrůd. Tou nejslavnější a pro argentinské vinařství nejtypičtější je Malbec, který zde dává tmavá, nádherná, plná komplexní vína. Dalšími častými odrůdami jsou Cabernet Sauvignon, Merlot, Barbera a Syrah, z bílých je to Chardonnay, Chenin Blanc, Sauvignon Blanc a místní speciální odrůda Torrontes. Na úpatí And se také nachází hlavní vinařské oblasti země, jako například Salta, La Rioja nebo Rio Negro. Nejznámější a dvěma třetinami celkové produkce nejdůležitější je oblast Mendoza. Zvláštností Mendozy je region Lujan de Cuyo, kde jsou špičková vína z odrůdy Malbec označována značením původu DOC (Denomination de Origen Controlada). I když byla argentinská vína v Evropě objevena teprve nedávno, zdaleka ještě neřekla své poslední slovo. Řada odborníků předpovídá Argentině v blízké budoucnosti rychlé využití vynikajícího potenciálu a velký nárůst obliby.

 

 Australie
První australský vinohrad byl vysazen v roce 1788 na farmě Cove v Novém Jižním Walesu. Vinařství se rozvíjelo jen pomalu a bylo zaměřeno pouze na potřeby zemí britského společenství. Vinice byly vysázeny v různých částech země, na východním pobřeží v Hunter Valley, na jihu pak v Adelaide a Southern Vale.Vína se prodávala ve Velké Britanii pod označením Australian Bourgogne.
Po první světové válce, kdy bylo demobilizováno tisíce vojáků, podporovala vláda zakládaní vinic a výrobu vína. Vinaři se zaměřovali na výrobu laciných nasládlých vín a na výrobu dolihovaných vín typu portského a sherry. Vína byly určena především pro místní obyvatele řecké a italské národnosti a na export. Došlo k velké nadprodukci a navíc docházelo i ke změně návyků na vína, jak v zemích Commonwealthu, tak v samotné Austrálii. Začalo se pít stále méně nasládlých a sladkých vín a zákazníci žádali vína suchá. Teprve potom začali Australané s výrobou jemných, suchých a svěžích vín.
Místní vinařský průmysl je velmi dynamický, kreativní a sebekritický. Rychlé tempo změn a inovací ve vinohradnictví i vinařské technologii je obdivuhodné a probíhá i v podnicích, které mají staletou tradici. Udivující počet vinic patří stále rodinám, které je vysadily před více než sto lety. Mají velkou tradici a i když špičková vína tvoří menší podíl z obratu (u středních a velkých firem je vysoký podíl výroby stolních vín plněných do obalů tetrapackového typu), je z čeho vybírat. Malé firmy se také prudce rozvíjejí pod tlakem konkurence a přispívají do skupiny kvalitních vín.
Státem garantovaný apelační systém není v Austrálii zaveden. Na několika menších území existuje samosprávný systém - je to v Západní Austrálii v oblasti Margaret River, Novém Jižní Walesu v oblastech Mudgee a Hunter Valley, v Queeslandu v oblasti Granite Belt a v Tasmanii.
Austrálie má však zavedený systém značení vín a na etiketách jsou uváděny základní údaje. Správnost těchto údajů sice nekontroluje žádná státní kontrolní instituce, ale žádný vinař si nedovolí uvádět údaje falešné.
Většina australských vín jsou čistá odrůdová vína a na etiketách se uvádí název odrůdy. Problém je někdy v tom, že Australané používají řadu synonym i pro všeobecně známé odrůdy. Pokud jsou na etiketě uvedeny dvě nebo více odrůdy, jsou uváděny v pořadí podle velikosti procentního zastoupení v sestavu.
Na etiketě je -  ·     označení původu - je uveden region, oblast nebo místo původu. Řada vín je označena pouze státem, z něhož pochází, protože se jedná o víno vyrobené z hroznů z několika oblastí. Přesuny hroznů nebo vín v rámci státu jsou zcela obvyklé.  ·     ročník (i když neexistuje kriterium umožňující kontrolu)  ·     obsah alkoholu  ·     značka nebo název výrobku  ·     neobvyklé je značení čísla sudu (nebo partie) údajem BIN a určitým číslem. Toto označení ukazuje na vyšší kvalitu - vybrané cuvée nebo typ „reserve“. Otazník je kolem údaje „wood matured“ - „zrající v dřevěném sudě“. Australští vinaři často používají místo sudů nerezové tanky, do kterých přidávají dubové hobliny. Větší podniky používají velké tanky, ve kterých se víno stále promíchává a dostává se do styku s dubovými latěmi, které se umisťují do tanku. Doba kontaktu vína s dubovými latěmi závisí na typu vína a na tom, jakou intenzitu dubové chuti chceme získat.  Někteří vinaři používají pro svá výběrová vína německou terminologii a tak se můžeme setkat s australským Auslese (pozdní sběr s částečně botrytickým charakterem), Beerenauslese ( bobulový výběr - silně sladká, botrytická vína) a Spatlese (polosladká vína z pozdních sběrů).  

 

Fenomén australského vinařství ještě zdaleka neprojevil svůj veškerý přírodní potenciál. Tento vzrušující, mladý vinařský kontinent je schopen produkce kvalitních vín rozmanitých stylů. Za posledních dvacet let si jeho přátelská, plná, buketní vína za rozumnou cenu prosadila cestu do celého světa a dnes úspěšně soupeří s nejslavnějšími světovými víny. V Austrálii se nejčastěji setkáme s víny klasických odrůd. Mezi hlavní patří Chardonnay, typický Shiraz, Cabernet Sauvignon (velmi často v kombinaci s odrůdou Shiraz), Sémillon, Sauvignon Blanc, Ruby Cabernet, Pinot Noir a Verdelho. Široká škála dalších odrůd a typů vín je běžně značená místními synonymy. Všechny vinařské oblasti se nacházejí v chladnějším pásu lemujícím jižní cípy kontinentu. Mezi něpatří západní Austrálie s regionem Margaret River. Nejdůležitější je však jižní Austrálie s nejznámějším regionem země Barossa Valley, dále regiony Padthaway a Coonawarra. Na východě je to oblast Victoria s regionem Yarra Valley a nejvýchodnější New South Wales s proslulým regionem Hunter Valley, kolébkou australského vinařství. Země nemá jednotný apelační systém zajišťující kontrolu původu, ale na vinětách většinou najdeme jasné a přehledné značení původu, zpracování i odrůd.Austrálie má největší vliv na světové vinařství ze všech zemí mimo Evropu a právem si dělá ambice zařadit se po bok nejdůležitějších zemí, jako jsou Francie, Itálie a Španělsko.Rosemount Estate vyrábí vína v sedmi různých vinařských oblastech Austrálie, a nabízí tak působivou sbírku odrůd a různých typů kvalitních vín. Rose mount má svoje hlavní sídlo v Denmanu v Hunter Valley (New South Wales), v oblasti typické pěstováním bílých, hedvábných vín z odrůd Chardonnay a Sémillon. Další vína pocházejí z prestižní kopcovité oblasti Mudgee disponující úrodnou červenou zeminou. Zde se vyrábí „vlajková loď“ vinařství - Mountain Blue. Třetí oblastí v New South Wales je Orange. Další vinařský závod Rosemount najdeme v proslavené oblasti McLaren Vale v jižní Austrálii v blízkosti Adelaide. Zde v regionu Balmoral jsou ideální podmínky pro pěstování obsažných a ukázkových červených vín. Dalšími oblastmi v jihozápadní Austrálii je Adelaide Hills s produkcí světových vín Chardonnay a Sauvignon Blanc. Oblast Longhorne Creek má ideální podmínky pro modré odrůdy jako Syrah a Cabernet Sauvignon.

 

DOUTNÍK
Každý kuřák má obvykle svůj vlastní oblíbený způsob seřezávání. Tento rituál je natolik osobní, že existuje celá řada dobrých i špatných metodPomineme-li ukusování špiček doutníků, jak to dělají američtí kovbojové ve filmech, existují tři základní způsoby:  Prvním a nejběžnějším způsobem je rovné seříznutí s použitím ruční řezačky, která může mít jedno nebo dvě ostří. Pomocí této řezačky nebo nůžek se odstraní špička doutníku tak, aby se obnažily vnitřní tabákové listy. Přitom však musíme dbát na to, abychom nepoškodili krycí list a aby se nám doutník nerozpadl. Doporučuje se odříznout špičku doutníku asi 2-3 mm od jeho konce. Pokud je doutník dlouhý, měli byste jej odříznout v místě kde končí zakřivení konce a strany doutníku začínají být víceméně rovnoběžné.  

 Druhá metoda je podobná, avšak s tím rozdílem, že se hlava doutníku seřízne do tvaru písmene V. Tím se odkryje část špičky a z doutníku se snadněji potahuje. Tuto metodu by neměli používat kuřáci, kteří mají ve zvyku žvýkat konec doutníku. Mějte na paměti, že kouř z doutníku seříznutého do tvaru písmene V, bývá velmi horký a odpadává z něj velké množství popela.   Třetí metoda spočívá v seříznutí špičky kulatým nožem, čímž získáte tvar nazývaný "býčí oko". Experti doporučují nedělat otvor příliš hluboký. V opačném případě se totiž do střední části doutníku dostane suchý vzduch a kouř, což neúnosně zvýší teplotu kouře.  Zkušený kuřák doutníků postupuje při jejich seřezávání jako chirurg - rychle a jistě. Řez musí být hladký. Začátečníkům doporučujeme používat řezačku s dvojím ostřím. Oboustranný řez totiž zabrání zaseknutí čepele v doutníku, které často vede k poškození obalového listu.
Před seříznutím se doporučuje navlhčit doutník na rtech. Předejdeme tím jeho štěpení. Je nesmírně důležité, aby nástroj, který používáme k seřezání - ať již je to řezačka, nůžky s jedním, nebo dvěma ostřími - byl ostrý. Tupý nástroj bude z doutníku vytahovat listy, nebo poškodí krycí list. Všechny řezací nástroje by měly být pravidelně čištěny.  Pří správném zapalování doutníku je nejdůležitější dosáhnout správného dýmu. Držte doutník v úhlu přibližně 45 stupňů tak, aby byl těsně nad plamenem, kterého by se však neměl dotýkat. (Přímý plamen má pro doutník příliš vysokou teplotu). Potom pravidelně otáčejte doutníkem a zapalte jej rovnoměrně po všech stranách.  Doutník by měl po celém svém obvodu doutnat rovnoměrně. Pokud se vám to nepodaří, můžete na zapalovaný okraj foukat, čímž docílíte vytvoření pravidelného kroužku popele.  Potahujte jemně a klidně. Jakýkoliv přílišný spěch a násilí má za důsledek příliš mnoho kouře a ve svém důsledku může zcela zkazit chuť dobrého doutníku.  Důležitou roli hraje to, čím doutník zapalujete. Můžete použít speciální doutníkové zapalovače nebo zápalky na doutníky, které jsou delší něž běžné zápalky a mají zvláštní hlavu. Nikdy nepoužívejte benzínové zapalovače. Znehodnotili byste tím chuť a aroma doutníku.  

 Zapalovat či nezapalovat doutník podruhé? Toť otázka, kterou si kladou mnozí kuřáci doutníků ve chvíli, kdy jejich doutník vyhasne. Někteří "doutníkoví puritáni" tvrdí, že se doutník podruhé v žádném případě zapalovat nemá. Dobrý doutník, který je ještě stále teplý, můžeme znovu zapálit. Pokud však necháte doutník zcela vyhasnout a vychladnout, tak jej vyhoďte. Vůbec by vám nechutnal, takže o tom ani neuvažujte. Včerejší doutník je prostě odepsaný. 

Snoubení pokrmů s vínem

Předkrmy
Slané zákusky: suché bílé šumivé víno, označené slovem "brut" nebo nasládlé "sec"
Lehké předkrmy bez výrazné chuti: lehké bílé víno s výraznou kyselostí
Předkrmy výraznější chuti: lehké víno s jemným aromatem či víno kořeněné
Krabi a krevety: suché bílé víno
Zeleninové saláty: bílé víno, například Sauvignon
Suši: suché svěží bílé víno

Polévky
Zeleninové: suché bílé víno nebo růžové víno
Hovězí: výrazné bílé víno
Drůbeží: lehčí bílé víno
Rybí: bílé víno
Masité: zralé růžové víno nebo plnější červené víno
Zvěřinové: plné červené víno

Lehká hlavní jídla
Jemné a nemastné ryby: lehké bílé víno
Obalované a smažené ryby: plné zralé bílé víno, vždy však suché
Drůbež: bílé víno, výjimku tvoří krocan, k němuž se podává bílé i červené víno

Vydatná hlavní jídla
Vepřové: mladší, plnější červené víno
Hovězí: vyzrálejší, plné červené víno
Jehněčí: zralé červené víno s charakterem lesního ovoce
Telecí: plné bílé víno
Tmavá kořeněná masa: červené víno
Zvěřina, husa, kachna: plné výrazné červené víno

Dezerty
Sladké: sladké šumivé víno
Ovocné saláty: aromatické suché či polosuché víno

Sýry
Tvrdé: mladé ovocné červené víno
Plísňové (povrchově): jemně kořeněné mladé červené víno
Plísňové (vnitřně): sladké bílé víno
Měkké: bílé jemné nasládlé víno
Tavené: bílé lehké suché víno
Kozí: výrazné víno typu Sauvignon

 

 

                 

 

 

 

 

 

Modrá odrůda, ze které je vyráběno slavné víno Beaujolais má příslovečné aroma ovocného džemu. Je častokrát zaměňován s Pinot Noirem. Pěstuje se nejčastěji na jihu Burgundska a v Kalifornii. Víno z Gamay má rubínově rudou barvu, aroma čerstvého ovoce a příjemnou svěží chuť s velice měkkou tříslovinou.

 

Modrá, jihoafrická odrůda. Na jaře roku 1924 se podařilo profesoru Abrahamu Isaku Peroldovi zkřížit Cinsault x Pinot Noir. Nejlepší vína odrůdy Pinotage jsou tělnatá a mírně kořeněná,  s tónem ovoce a s náznakem pepře.

 

Cabernet Franc

Toto víno je často jemnější a méně tříslovinové než Cabernet Sauvignon, ale mnohem plnější než Merlot. Cabernet franc se pozná především podle velké ovocnosti, jahod či černého rybízu, a podle vůně čerstvého rozkrojené zelené papriky.

 

Modrá odrůda, pocházející z Bordeaux, kde byla používána do cuvée, aby jim poskytla barvu a tříslovinu. Víno z Malbecu má tmavou až fialovou barvu s výrazným aroma fialek a ostružin. Velmi dlouhý závěr s výraznou tříslovinou. V Evropě se používá do cuvée, ale největší rozmach prožívá jednoodrůdově v Argentině.